Úvod do Učení ducha
- Všechny tyto hodnoty jsou ve své realistické absolutnosti to Tvořivé samotné.
- Aby proto člověk v životě dosáhl něčeho skutečně vynikajícího, musí se držet toho duchovního, neomezeného a neomezitelného.
- Vše, co je omezené a omezitelné, přináší nereálnost a problémy.
- Jakkoliv přitažlivé se to omezené a omezitelné může zdát, stane se to přece jednou zdrojem problémů a nereálností.
- Konečné věci všech podob jsou pro tu nejniternější podstatu, ducha, nepřirozené a člověku nadto cizí, a tak je člověk ani nemůže rozeznat a milovat jako pravdu, aniž by si sám nepřivodil nejtěžší trápení.
- Neustále a po všechny časy jsou konečné věci zatíženy všelijakými nedostatky, neboť vše, co je konečné, s sebou přináší problémy a těžkosti.
- Když člověk miluje nebo vlastní něco konečného, má to přinejmenším ten nedostatek, že je to s absolutní určitostí pomíjivé.
- Může to sebevíce milovat lidským smyslem pro lásku, až ale přijde čas, tak to pomine a on se potom rmoutí.
- Ono ohraničené má ale slabosti ještě v jiném ohledu.
- I kdyby to bezprostředně nevzalo za své, tak to přece přinejmenším podléhá změně.
- Je-li to po nějaký okamžik naplněno lidskou láskou, může to být v příštím okamžiku naplněno nebo potlačeno lidskou nenávistí.
- Zda je to tedy nějaká věc, která se změní či vezme za své, nebo nějaký člověk, který negativně mění postoj ke svým bližním – koncem je vždy žal a trápení; zatímco ono neohraničitelné se nikdy nemění a nepodléhá žádným proměnám, protože je charakterizované neohraničitelnou věrností a absolutní stálostí hodnot.
- Když v člověku svítá moudrost a pravda i přibývá jeho vědění po stránce vědomí a ducha, když jej vede univerzální láska a jeho život se stává pro něj i pro ostatní požehnáním, pak je v něm poznání pravdy zralé.
- Potom si bude uvědomovat onu část Tvoření v sobě, ducha – duchovní říši.
- V duchovní lásce a moudrosti je přítomno Tvoření.
- Tomu, kdo usiluje o duchovní světlo a duchovní lásku, se otevírá brána ke Tvoření.
- Miluje-li člověk pravdu, pak miluje to, co je relativně dokonalé, nádherné a co v sobě ztělesňuje duchovní říši, neboť ona je též cestou do říše moudrosti.
- Nechť si člověk uvědomí tvořivou přítomnost a nechť nechává ze všeho vyzařovat duchovní inteligenci.
- Nechť sezná, že i v samotném širém, nekonečném a otevřeném prostoru jsou na něho namířeny oči toho Tvořivého a že ryzí inteligence je Tvořením vidícím jej očima, jež vše opatrují a jsou obdařeny smysly, které mohou dát na všechno odpověď.
- Nechť proto člověk žije uvědoměle duchovně pod očima toho Tvořivého; nechť žije s vědomím duchovna, které je nekonečnou silou, jíž si musí být neustále vědom.
- Pak nemůže být nikdy bez síly.
překlad: Jan Bayer, korektury: Dana Rašínová, Michal Dvořák, Ondřej Štěpánovský
