Úvod do Učení ducha

  1. V člověku by měl panovat trvalý uvědomělý cit, že náleží onomu Tvořivému svým vlastním duchovním dechem, svým vlastním duchovním BYTÍM.
  2. Po stránce vědomí by mu mělo být jasné, že jeho vlastní duchovní BYTÍ je neoddělitelnou jednotou s oním Tvořivým, aby tak v tomto vědomí překonal vnější materiální svět.
  3. Tato tvořivě-filozofická pravda a toto poznání by měly v první řadě stále ovládat lidské myšlení, cítění a jednání.
  4. Neboť pouze ten, kdo tvoří jednotu s duchem, může trvale poznávat a také konat dobro, neboť on v sobě má možnosti Tvoření.
  5. Nic negativního v nekonečném Vesmíru se jej už nikdy více nemůže dotknout a zotročit jej.
  6. K tomuto tvořivě-filozofickému vědomí se druží ještě vědomí praktické, dynamické, tvořivé; to jest mystické vědomí, které spočívá ve vnímání jedné skutečnosti ve všech věcech.
  7. Proto nechť je člověk praktickým filozofem a mystikem a vnímá skutečnost v proměnlivých pomíjivých podobách.
  8. Neboť co je člověk?
  9. Je to jen postava a jméno.
  10. Odejme-li se jméno a postava, co potom z člověka ještě zůstane?
  11. Zůstane základní esence, existence – duch a blok celkového vědomí.
  12. Člověk, který toto přehlíží, je tím nejjemnějším vánkem zmítán sem a tam, bezmocně, bez možnosti záchrany a stále usiluje o to, aby přece jen někde nalezl pevnou oporu, ta se mu ale nikdy nenaskytne, nebude-li hledat a nacházet základní pravdu.
  13. Miliardy lidí na Zemi nebo na jiných světech hledí vzhůru ke hvězdám na nebi, avšak bez jakýchkoli závěrů či poznatků.
  14. Avšak hvězdáři tím, jak hledí vzhůru k nebi, objevují nové světy a píší o tom knihy.
  15. Co ale oni vidí a poznávají, to nejsou ostatní lidé s to vidět ani poznat, přestože mohou pohlížet do výšin.
  16. Přes své vidoucí oči jsou slepí.
  17. Podobně je tomu u lidí normálních, ovšem prostých ve svém vědomí, totiž u lidí po stránce vědomí nevědomých:
  18. Člověk, jenž žije upřímně podle duchovních zákonů Tvoření, vidí a poznává kolem dokola v každé formě života, v každé věci, v každém myšlení a jednání, v každém člověku, ve veškerém působení přírody a také ve všech myslitelných okolnostech a dějích to Tvořivé.
  19. Ale ten normální, ve vědomí prostý a náboženstvími či jinými nereálnými učeními poznamenaný člověk není s to ani vidět ani slyšet ani poznat byť jen špetku pravdy.