Úvod do Učení ducha

  1. Vždyť se stal jedním s onou podstatou ve všem.
  2. Druzí se mohou domáhat něčeho jako svého výhradního vlastnictví – člověk duchovně myslící však na toto vlastnictví nahlíží ve vnitřní pravdě, a proto vše vlastní niterně.
  3. Všechen strach od něj ustoupil proto, že se ztotožnil s pravdou.
  4. Tato pravda Tvoření a ducha, s níž je takový člověk v jednotě, vede dokonce ruku nepřítele, která se proti němu chce pozvednout tak, že dopadne zpět na něj samotného.
  5. Pokud jde o duchovně myslícího člověka, ten je chráněn a opatrován a celá příroda je mu přátelsky nakloněna; dokonce sami jeho nepřátelé mu nakonec musejí sloužit.
  6. Svými útoky způsobí, že se síly chápavosti ve vědomí v duchovně myslícím člověku rozvinou do ještě větší síly a moci a překonají vše zlé, nízké a zvrhlé.
  7. Nepřátelé nakonec přispívají jen k růstu vědomě a tvořivě myslícího člověka a k poznávání pravdy.
  8. Přejí pravdivě myslícímu to zlé, špatné a zhoubné; myslí si, že by jej mohli zničit kritikou, chytračením, lhaním a pomluvami, výtkami, mylnými tvrzeními a bludnými učeními, zesměšňováním a zatracováním; avšak škodí jen sami sobě, neboť jejich konání svědčí o hlouposti a nevědomosti, a z toho se tvořivě myslící člověk učí ještě více a stává se ještě větším a mocnějším v duchu a ve vědomí.
  9. Jsou snad takovéto pravdy sugesce?
  10. Toto tvrdit by byl klam, neboť je to zcela chybné.
  11. Jedná se o absolutní pravdy.
  12. U lidí chybně myslících, pomýlených a závislých na náboženství je život všeobecně plný zlých sugescí, plný vymyšlených představ, bludných učení a klamných domněnek.
  13. Jediná možnost a jediný prostředek, jak tyto vady odstranit, je zásadně rozpoznat a následovat pravdy, které všechny ty lidské výmysly a přeludy postaví mimo platnost, a nechat působit nejvyšší tvořivě-duchovní síly a přirozeně síly materiálního vědomí.
  14. Všechny nereálné sugesce a klamné představy člověka budou opraveny tím, že člověk sezná:
  15. »Jsem částí Tvoření, které mě oživuje jako svou dílčí část, jako duch.«
  16. Avšak vědění, že vše kromě tvořivě-duchovní síly, pravdy a skutečnosti jsou klamné představy a iluze, nebude úsilí člověka, jež během života rozvine, v žádném případě zmenšovat, nýbrž je požene do netušených výšin.
  17. Jako pravda může platit pouze to, co je skutečné a co pravdou zůstane; něco, nač se člověk může na věčné časy spolehnout a co nikdy a za žádných okolností není nutno revidovat.
  18. Pravda nikdy nemusí být přizpůsobována jiné nebo nové době, neboť je trvalá po všechny časy.