Úvod do Učení ducha

  1. Zůstává věčně neměnná a zní pořád stejně, i když se vyslovuje jinými slovy.
  2. Ona je skálou, na níž může člověk po věčné časy a ve všech prostorech stavět.
  3. Pravda byla před životem a pravda je také po něm.
  4. To, co je jen krátkodobého trvání, je nebezpečí, zlý klam, bludné učení.
  5. Tvoření a pravda jsou stále stejné, dnes jako zítra, zůstávají stále neměnné a mají věčně stálou hodnotu.
  6. Nemění se, a to ani v názvu ani v podobě, neboť Tvoření a pravda jsou bezejmenné a beztvaré.
  7. Nechť se tedy člověk přimkne k tomu Tvořivému, neboť pouze ono je pravdou.
  8. Pravda je ono nepomíjivé, jako samotné Tvoření, pravda je ono časově věčné, ono relativně dokonalé, co je hodno veškeré energie a celého volního nasazení člověka, neboť s ní člověk nepodléhá žádnému klamu.
  9. Proto nechť se člověk drží pravdy a stane se neochvějným ve stále trvajícím klidu, radosti, vědění, lásce, síle a moudrosti ve všech věcech.
  10. Ono samotné Tvořivé je nekonečná moudrost a pravda, v němž není ani špetka omylu.
  11. Proto nechť člověk získává sílu z tvořivé moudrosti a hledá své světlo ve svém vlastním duchu, jakož i ve svém vědomí.
  12. Pravdivý člověk dobře ví, že nemůže pohnout rukou v prostoru, aniž by se nedotkl myriádkrát toho Tvořivého, neboť to je přece všudypřítomné ve všech časech a prostorech.
  13. Opravdový a skutečný člověk je zcela naplněn radostí, když ví o pravdě, že to nekonečně a nepopsatelně mocné Tvořivé je všudypřítomné a obklopuje jej, kamkoliv jen jde.
  14. Ono Tvořivé je plné nekonečného míru, plné nekonečného poznání a relativně nejdokonalejší dokonalosti.
  15. Ono je pramenem všech zázraků nejvyššího duchovního vědomí, které je přítomno všude vůkol, jak uvnitř, tak vně.
  16. Jeho radost je tak nekonečná jako duchovní život sám.
  17. Aby dělal rychlé duchovní pokroky a pokroky ve vědomí, považuje tvořivě myslící člověk všechno a každého za ono tvořivé.
  18. Jakmile něco spatří, spatří to Tvořivé.
  19. Za vším a také ve všech svých formách projevu před ním stále stojí to Tvořivé.
  20. Proto tvořivě myslící člověk neběhá hned sem, hned tam, aby dosáhl nejvyšší zkušenosti, nýbrž to nejlepší místo ke shromažďování poznání a zkušeností nachází vždy přímo tam, kde právě je.
  21. Jeho duch a vědomí, určené k rozvoji, jsou v něm, a nikoliv na nějakých jiných místech.
  22. Musí utvářet ducha a vědomí prostřednictvím svého vlastního myšlení a jednání.