Úvod do Učení ducha

  1. Nechť je sám vším a ať ve všem probouzí ono Tvořivé a vnese je tak do svého poznávání a zkušenosti.
  2. Neboť ve všem je Tvoření a všechno je oživováno jeho duchem, čímž vše je jedním ve všem.
  3. Otázkou je jen to, jak se má člověk se vším ztotožnit, když cestu ducha nezná.
  4. Obecně vzato má ve zvyku se ztotožňovat se svým tělem.
  5. Co se ale stane, když se pokusí pustit se do pravdy a vnitřně se nasměruje na tvořivé BYTÍ a na duchovní skutečnost?
  6. Celý svět se bezděčně rozřeší v této reálné skutečnosti-pravdě duchovního.
  7. Všude panuje jeden jediný princip onoho Tvořivého-duchovního.
  8. Jak se ale má člověk se vším ztotožnit?
  9. Nechť se člověk přece jednou vidí takový, jaký skutečně je.
  10. Všeobecně se člověk ztotožňuje se svým tělem.
  11. Opatruje je jako klenot, živí je a trápí se pro ně až k sebeobětování.
  12. Zahrnuje je pýchou, parádou a obklopuje je nesmyslnou klamnou představou, zatímco však své vědomí nechává zakrňovat.
  13. Kvůli trošce bolesti je ale už zlý, mrzutý a nepříjemný na ostatní, nebo dokonce začíná naříkat a plakat, lituje sám sebe a připravuje sám sebe o život.
  14. Obklopuje své tělo nedefinovatelnou svatozáří a samolibostí, strachem, starostmi, pýchou a problémy.
  15. Vše se neustále točí jen kolem jeho těla.
  16. Často rozšiřuje svoji tělesnou identitu dokonce i na své materiální vlastnictví nebo se zlobí, když se jej nechtěně dotkne jeho bližní.
  17. Co ale oproti tomu udělá člověk, jenž poznal pravdu ohledně vědomí a ducha?
  18. Ztotožní se se všemi věcmi a všemi formami života na světě i ve Vesmírech.
  19. Člověk plný tvořivě-duchovní moudrosti, plný vědění, pravdy, lásky a poznání ví, že z pravdy všechno vycházelo, vychází a na věčné časy bude vycházet.
  20. Proto se ztotožňuje se vším a s každým.
  21. V bytí svého vědomí bude v tom úplně nejniternějším trvalou jednotou se vším a s každým.
  22. Ve svém nejniternějším nitru se bude ztotožňovat se svým duchovním vědomím a se vším v Univerzu tak jako se ten druhý – materiálně smýšlející – ztotožňuje se svým tělem, se svými penězi, se svým celým jměním, se svými klamnými řečmi a bludnými učeními a se zvukem svého hlasu.
  23. Ztotožnil-li se ale člověk se vším v Univerzu, pak už v něm nemůže přebývat žádná zášť a chtivost, neboť již nedělá žádné sobecké rozdíly.