Tomu je však třeba rozumět ve smyslu věčnosti života stran ducha, resp. formy ducha, jež přetrvává po všechny Velevěky a tudíž ve věčné existenci, zatímco formy vědomí a osobnosti existují vždy jen během aktuálního materiálního života, po smrti těla se rozkládají, tedy pomíjejí, aby udělaly místo nové formě vědomí a nové osobnosti. Esence života, duch, resp. forma ducha tedy žije dál, kdežto fyzické tělo v nějakém okamžiku zemře a někdy v budoucnu musí být za účelem znovuzrození formy ducha, jakož i za účelem nového vědomí a nové osobnosti nahrazeno. To ozřejmuje, že ono scestné odedávna tradované učení, jež tvrdí, že dochází ke znovuzrození téhož vědomí a téže osobnosti, postrádá platnost, protože vpravdě je reinkarnace schopen pouze duch člověka, resp. forma ducha člověka tvořivé povahy, nikoliv však vědomí a osobnost. A právě tak Učení jasně vysvětluje také to, že se tvořivě-lidská forma ducha může znovuzrodit výhradně a pouze znovu v nějakém lidském materiálním těle, nikdy však v tělech jakýchkoliv jiných forem života, jako např. těch zvířecích. Učení ducha objasňuje, že má člověk žít ve prospěch své evoluce a všeobecného pokroku a že má upustit od všech zvrhlostí. Jde v něm ale rovněž o to, aby si člověk užíval svůj život ve zdravých a poctivých mezích, přičemž však nemá negovat ani svá trápení a negativa, protože k evoluci a pokroku je nezbytné jak to negativní, tak to pozitivní. Vysvětluje, že se má člověk povzbudit k tomu, aby se vědomě stavěl čelem ke svým trápením a radostem a rovněž i ke všemu negativnímu a pozitivnímu, protože pouze tak v sobě může růst a evolutivně a pokrokově kráčet vpřed. K životu tedy patří jak chyby, tak i poznání a odstraňování chyb, stejně jako radost, štěstí, trápení a bolesti, neboť také ony jsou součástí učení, pokroku a evoluce, protože bez nich by nevznikaly žádné úspěchy. Toto je cesta života, a díky všem těmto věcem člověk roste ve svém vědomí, ve své osobnosti, ve svém charakteru, jakož i ve své lásce, vědění a moudrosti, v niterném míru, niterní svobodě, radosti, harmonii a vyrovnanosti. A to, že v sobě všechny tyto vysoké hodnoty aktivuje a neustále vylepšuje, jej posiluje, což se také odráží v osobních okolnostech jeho života, v situaci v jeho rodině, v kruhu jeho přátel a známých, jakož i v jeho bližším i vzdálenějším okolí a nakonec též v celé společnosti.