Připadá-li člověku toto dávno tradované znění příliš obtížné, může je též používat ve zkrácené podobě, která má v zásadě stejnou hodnotu a která stručnějšími slovy vyjadřuje totéž. Tučně číslované věty původní první a delší verze jsou přesným výkladem vět druhé a zkrácené verze, jež zní následovně:

1. Duchu můj, jenž jsi všemocný.
2. Posvěť se jméno tvé.
3. Říše tvá inkarnuj se ve mně.
4. Síla tvá rozviň se ve mně, na Zemi i v nebesích.
5. Chléb můj vezdejší dej mi dnes, nechť rozpoznám svou vinu a rozpoznám pravdu.
6. A neuveď mě v pokušení a zmatení, nýbrž oprosti mě od omylu.
7. Neboť tvá je říše ve mně a síla a vědění navěky.

V případě tohoto druhého a krátkého znění prosby se jedná o to, jež používal Jmmanuel a které později učedníci a křesťanská církev změnili a zfalšovali na »otčenáš« resp. »Otče náš«, který se tak rozšířil po celém světě. Prosba je v podstatě speciální forma meditace a lze ji vyslovovat nahlas, potichu nebo jen v myšlenkách, přičemž to vše může člověk utvářet a praktikovat zcela individuálně, leč nikdy se to nesmí zvrhnout do formy nějakého rituálu či kultu. V zásadě člověk musí zaměřovat svou prosbu – pokud už si přeje nějakou vznést – vždy k vlastnímu duchu či k vlastnímu vědomí a nikdy k žádné modle apod., neboť i prosba má v prvé řadě sloužit výhradně a pouze vlastnímu vývoji, sebepoznávání a seberealizaci. Dále však ještě existuje takzvaná prosba prostřednictvím pozitivních myšlenek, která je zaměřena na to, aby člověk vytvářel dobré, láskyplné a pozitivní myšlenky a city pro libovolné bližní nebo pro celé lidstvo. Tento druh prosby se provádí jednoduše tak, že člověk pěstuje odpovídající myšlenky a vytváří city, které libovolně zaměřuje na určité osoby. Co je učení se/studium Učení ducha? Učení se/studium Učení ducha je vypracovávání si vědění o tvořivých zákonitostech a přikázáních. Učení se/studium nevyžaduje žádnou víru, nýbrž naopak otevřenou neutralitu, nepředpojatost, vlastní motivaci a vlastní vůli, jakož i vlastní svobodu a seberozhodování. Zákonitosti jsou trvající tvořivě-přírodní zákony, které mají univerzální a nezvratnou platnost, zatímco přikázání jsou doporučení a směrnice, které – stejně jako je tomu v případě zákonů – přinášejí člověku velký užitek, pokud se jimi řídí.