Jak vypadá praxe Učení ducha?

Praktikování Učení ducha je v podstatě velmi jednoduchá věc, která nevyžaduje žádné rituály či jiné kultovní jednání atd. První krok celé procedury spočívá v tom, že si člověk prostým učením se/studiem osvojuje písemný materiál Učení ducha, který je snadno pochopitelně a účelně podrobně obsažen a poskytován v učebních dopisech, malých spisech a knihách. Druhým krokem je, že si člověk osvojenou látku podle jejího smyslu uchovává v paměti a proměňuje ji ve vědění, což však v žádném případě neznamená učit se ji nazpaměť, nýbrž ji pouze zpracovávat na základě daného smyslu a registrovat ji v paměti. Třetím krokem je praktikování, resp. realizování naučeného v praxi, a sice tak, že člověk osvojené zákony, přikázání a směrnice atd. dle svých nejlepších schopností uskutečňuje ve svém každodenním životě, jakož i ve svém přístupu k životu.

Říkají se v Učení ducha také modlitby?

Učení ducha není zaměřeno na vykonávání ponížených prosebných modliteb, neboť nezná žádné bohy, anděly či svaté atd., na něž je třeba směrovat pokorné a ponížené modlitby. Člověk je v každém směru zodpovědný sám za sebe, jakož i za své myšlenky, city, emoce, jednání a působení v každém ohledu. Chce-li si tedy pomocí modliteb něco vyprosit, pak tyto modlitby může a smí směrovat pouze na sebe samotného, na své vlastní vědomí či na svou vlastní formu ducha, na svého vlastního ducha, neboť platí odedávna známý princip: »Pomoz sám sobě a pomůže ti bůh.« Chce-li tedy člověk v tomto smyslu pronést prosbu, pak to Učení ducha nezakazuje a člověk ji může kdykoliv vznést dle vlastního uvážení. Přitom však musí dbát na to, aby se prosba nezvrhla v nějaký rituál či kultovní jednání a aby též nebyla ponížená.