Každý člověk musí neustále dbát na to, aby mu život mohl dávat smysl a poskytovat mu cítění jistoty a ochrany. Toto musí člověk vyjadřovat jak ve společnosti bližních, tak i je-li sám se sebou.

Každý člověk musí svůj život utvářet tak, aby byl natolik bohatý na události, že v něm bude nalézat lásku, štěstí, radost, mír, harmonii, vyrovnanost a svobodu.

Každý člověk, jenž chce žít na základě skutečnosti, si musí dodávat a zachovávat zdravé cítění vlastní hodnoty a sebedůvěry, protože jedině tak může ohledně sebe samého uplatňovat zdravé, sebezáchovné a pokrokové myšlenky, city a činy.

Každý člověk se má stále a v každém okamžiku po stránce slušnosti a ctnostnosti, jakož i po stránce své práce, svých názorů, svého vědění a svého vzdělávání chovat tak, aby byl ve svém bližším i vzdálenějším okolí vnímán a respektován jako skutečný člověk.

Každý člověk ať žije svůj život takovým způsobem, aby na něj lidé po jeho odchodu ze života měli ještě dobré vzpomínky, které jej posmrtně nechají žít dál v dobrých myšlenkách.

Každý člověk ať žije tak, aby se bližní účastnili jeho života a chovali jej ve svých myšlenkách a citech v úctě. Ovšem že se přitom mohou vyskytnout i protivníci, kteří se na jeho životě mohou podílet zlým způsobem, avšak těm ať je odpuštěno, neboť dílem lásky nemá být nenávist, nýbrž mír a odpuštění.

Každý člověk se má ve společnosti bližních cítit dobře a v bezpečí, aby mohl v rámci společného prožitku života přispět k lásce, míru, svobodě, harmonii a individuálnímu štěstí.

Každý člověk ať usiluje o to, aby se v jeho životě mohly rozvíjet jak myšlenky a city, tak i spontánnost a pocitová láska. Tak ať se stane, že se bude život každého člověka pokaždé ubírat novým, dobrým, radostným a pozitivním směrem, a to jak spontánně, tak i v mnoha ohledech uváženě.