Chce-li se člověk v životě s ohledem na své bližní projevit hodnotně a tím nejlepším způsobem, pak se musí v tom dobrém a pozitivním smyslu učinit nepostradatelným, čehož ovšem může dosáhnout jen upřímností, počestností a důstojností svých slov a svého chování. V tomto smyslu má ke svým spolubližním přistupovat s patřičně správnými slovy, způsoby chování, skutky, činy, myšlenkami, city, soucitem a plným projevem všech svých ctností. Od těchto hodnot se nesmí nikdy vzdálit, avšak učiní-li tak přesto, utrpí nekonečné porážky, vnitřní bídu, nouzi, trápení a bolest. Vskutku je pro člověka povinností, aby se v životě ve všech myslitelných situacích sám prosadil, a pokud toho není schopen, tak je jeho povinností požádat o pomoc náležitě moudré spolubližní. V zásadě však musí každý člověk z vlastní ochoty činit svá vlastní rozhodnutí a ta pak uskutečňovat, stejně jako musí na základě svých schopností a možností rozvíjet svou vlastní tvořivost ve všech podobách a nést za to též plnou zodpovědnost. Je povinností každého člověka, aby v každé životní situaci rozvíjel a propůjčil elementární výraz své samostatnosti, své lásce, vnitřnímu míru, vnitřní svobodě a harmonii, jakož i soucitu, lidskosti, cti, laskavosti, upřímnosti a důstojnosti. Jen tehdy, pokud tak jednotlivec učiní a vykoná v tomto ohledu sám všechna rozhodnutí, bude si v životě určovat svůj vlastní kurz. Tím ovšem v mnohém ohledu ulehčí i svým spolubližním, neboť jim půjde příkladem svou zodpovědností, kterou vůči nim projeví, avšak v mnoha věcech jim ji také odejme.

Mnoho lidí se obává, že by sami měli být ti, kteří v nějakém ohledu mají nést zodpovědnost vůči svým bližním, fauně, flóře a planetě atd. Tak je tomu dokonce i u mnohých z těch, kteří působí jako nadřízení nebo jiným způsobem ve vůdčích pozicích vedou lidi či zadávají a kontrolují jejich práci. Tato obava tkví zpravidla v tom, že by měli sami činit nějaká rozhodnutí, dále ale také v tom, že by se mohli dopustit chyb. Faktem však je, že při rozhodování o všelijakých věcech nejde bezpodmínečně o to, aby se vše vykonalo správně, neboť v zásadě jsou chyby neustále povoleny, jelikož bez nich se nic nemůže podařit a vyvinout správně. Navíc jsou zde chyby od toho, aby se z nich lidé učili, odstranili je a učinili pak vše lépe, díky čemuž nakonec svými správnými slovy a svým správným chováním učiní více dobrých, správných a bezchybných rozhodnutí než těch špatných. Stejně se to má s každou konanou prací, každým jednáním nebo činem atd., přičemž zde však více záleží na tom, jsou-li související nezbytné informace správně přijaty, pochopeny a správně ambiciózně rozvedeny, nebo naopak nepochopeny a provedeny bez zájmu, čímž vznikají chyby.