Budeme-li lidský jazyk, slova a z nich utvořené věty pozorovat pozorněji, můžeme shledat, že v sobě obsahují mnohem více hodnot než jen svůj ryzí obsah. Jazyk, slova a věty, jimiž lidé mezi sebou komunikují a navzájem se dorozumívají, představují emocionální moc, jíž nikdo nedokáže uniknout. Už jednotlivá slůvka rozhodují o tom, bude-li někdo brán vážně či nikoliv, takže pokud mluvčí ve své řeči neustále a často používá např. »a«, »nebo«, »ale«, »přesto«, »pak«, »tedy«, »no a«, »no dobře«, »já« nebo »přesto« atd., tak se tím snadno vystavuje kritice, neboť odkrývá své cíle a vzbuzuje nedůvěru a antipatii. Má-li člověk v nějakém rozhovoru, projevu, poučeních a vysvětleních uplatnit vlastní sílu, vlastní integritu, skromnost, upřímnost, čest a důstojnost, pak také tyto hodnoty musí ve své mluvě otevřeně vyjádřit. To však předpokládá, že musí po stránce svých vlastních hodnot, vědomostí, vlastních schopností a možností projevit a zapojit zdravou a ve skromnosti tkvící dominanci, kterou nebude posluchače nijak manipulovat, nýbrž naopak ozřejmí svůj vlastní volní zájem, na jehož základě posluchači jeho hodnoty rozpoznají, uznají a budou je respektovat. Při tom se nejedná o žádný mocenský souboj mezi mluvčím a posluchači, stejně jako ani o touhu získat vliv, nýbrž jen a pouze o to, aby posluchači vše jasně, zřetelně a se zájmem ocenili a mohli tedy všemu porozumět a pochopit to, k čemuž patří i zkoumání pozadí celé věci, jakož i nezbytné odpovědi a vysvětlení.

Jen lidé neskromní a usilující o moc podpírají vše, co říkají a podnikají, natolik citelnou dominancí, že jí své posluchače manipulují, a ti pak věří, že když s těmito mocichtivými hrají na stejnou notu, zastávají své vlastní názory. Lidé posedlí mocí bojují v každé situaci absolutně neskromně a negativním způsobem o svou nadvládu, přičemž jsou pro ně nevyhnutelným prostředkem manipulace, násilí a nátlak, jakož nezřídka i herectví, lži, podvody, pomluvy, pomsta a odplata. Snaží-li se tito lidé zvýšit svůj vliv a moc a usilují-li pomocí manipulace, násilí, nátlaku a všech nekalých prostředků o svou nadvládu a pravomoc rozkazovat či brání-li svou mocenskou pozici, pak si ani sami vůbec neuvědomují, jakých zlých, zvrhlých a člověka nedůstojných věcí se vlastně dopouštějí. Při tom všem je to zpravidla tak, že nebojují otevřeně, ale jen ve skrytu, aby lží a podvodem klamali své bližní a nenechali je rozpoznat svou pravou tvář a své pravé záměry, které za jejich mocichtivými intrikami tkví. Pokud však jejich nízké emoce a intriky jejich spolubližní rozpoznají, tak vznikají situace, které jim podkopávají a znemožní dosažení jejich cílů. Mocí posedlí se tedy mohou tímto způsobem chovat a udržet si svou moc jen tak dlouho, dokud jejich spolubližní nemají pod kontrolou svůj vlastní rozum, chápavost a svou vlastní pravomoc rozhodovat, takže vše přenechávají mocichtivým. Jak dlouho mocí posedlí svým racionálním myšlením dokážou kontrolovat své emoce a utajovat je před svými bližními, aby tito nerozpoznali jejich skutečnou povahu, tak dlouho mohou vykonávat svou moc a udržet lid pod svou knutou. A tak je tomu od nepaměti i u celého pozemského lidstva, jak se během jeho tisícileté historie potvrdilo. Historie pozemského lidstva je historií válek, masakrů, povstání, revolucí, vražd, kriminality, zločinů a zvrhlého nábožensko-sektářského zaslepení, které stálo život miliony lidí. Je to historie pomsty a odplaty, lačnosti a hamižnosti, nespravedlnosti, mučení, trestu smrti, zpustlosti a všech zlých zvráceností. Při tom odjakživa hrály roli nehorázně zlé a špatné myšlenky, city a emoce, které by však v zásadě každý člověk měl co nejlépe kontrolovat a nenabízet je mocichtivcům a nepřátelům jako zbraň.