Čtenářská otázka

Jsou vlastně války stále delší? Pozoruji-li nyní již celá léta trvající ohromnou válečnou šlamastyku USA v Iráku a Afghánistánu, jakož i speciálně vražedné machinace v Izraeli a Palestině, zdá se mi, že válečné konflikty trvají čím dál tím déle. Jak k tomu všemu mezi Izraelem a Palestinou vlastně došlo a jak velké armády světové mocnosti vlastně mají?

A. Zbinden, Švýcarsko

Odpověď

Je zcela nesporné, že vražedné akce v Iráku a Afghánistánu trvají již léta, avšak přitom je třeba chápat, že ony vlastní válečné operace jsou již dávno pryč. To, co se od jejich konce doposud odehrává, již nepředstavuje vlastní válku, nýbrž vražedné dopady ze strany povstalců a pozdější zlé důsledky. To znamená, že na jedné straně bojují domácí uskupení proti okupantům, resp. vetřelcům, a na druhé straně tito proti útočícím protivníkům rovněž postupují smrtelně. Při tom žádná ze stran nebere ohled na lidské životy, a to ani na životy nezúčastněných civilistů, mezi nimiž jsou zpravidla bezmocné děti a ženy. Tolik k vysvětlení ohledně Iráku a Afghánistánu, do nichž USA spolu s dalšími jim slepě odevzdanými státy a jejich vojsky válečně vnikly.

Izrael a Palestina je zvláštní případ, neboť neradostné neshody s Araby vznikly již velmi brzy, když byla v letech 1917/1918 takzvanou Balfourovou deklarací (2. listopadu 1917) zahájena intenzivní fáze sionistické výstavby. K tomu došlo poté, co Palestinu dobyli kolonií chtiví Britové, kteří chtěli stále více zemí strhnout pod svou nadvládu. Již při této fázi výstavby se mezi arabským obyvatelstvem projevoval velký odpor, což však celý svět nijak netrápilo. Z toho vyvstaly vražedné a ničivé důsledky a v letech 1948/1949 nakonec první arabsko-izraelská válka. V letech 1920/1922 obdržela Velká Británie nad Palestinou takzvaný mandát Spojených národů a oddělila Východní břeh Jordánu jakožto Emirát Transjordánsko. To teprve vyvolalo rostoucí konflikty mezi Araby a Židy. Arabové požadovali nezávislý arabský stát Palestina, což v letech 1936–1939 vyústilo v arabské povstání v Palestině. Především ve čtyřicátých letech to vše vedlo také ke střetům mezi židovskou a britskou správou. Nakonec předložila Velká Británie palestinskou otázku Spojeným národům, načež jejich valné shromáždění 29. listopadu 1947 doporučilo rozdělit Palestinu na židovský a arabský stát. Toto doporučení Arabové samozřejmě právem odmítli, a z toho vzešlo, že vypršel britský mandát, britská vojska odešla a 14. května 1948 byl vyhlášen stát Izrael. Když potom 15. května 1948 započal blízkovýchodní konflikt, resp. první palestinská válka, která trvala do roku 1949 a při níž bylo vyhnáno asi 850 000 arabských Palestinců, připadla oblast určená pro arabsko-palestinský stát několika válčícím mocnostem (podle plejarische jazykovědců se v němčině nemá užívat slovo »Palästinenser«, ale správně »Palästineser« a »palästinesischer« atd., neboť název země není »Palästinena«, ale »Palästina«). A tak byla roku 1950 východní Palestina přičleněna k Jordánsku a stala se tím pádem Západním břehem Jordánu, zatímco pásmo Gazy přešlo pod egyptskou nucenou správu. Druhá arabsko-izraelská válka byla sinajská válka v roce 1956. Později, v roce 1967, následovala šestidenní válka, resp. třetí izraelsko-arabská válka. Izrael obsadil Sinajský poloostrov a tím i pásmo Gazy, jakož i Západní břeh Jordánu a Golanské výšiny. V říjnu 1973 následoval egyptsko-syrský útok, resp. »jomkipurská válka«, načež se Izrael dostal do velké tísně. Koncem července 1980 prohlásil Kneset (zákonodárný orgán v Izraeli, pozn. překl.) celý Jeruzalém za hlavní město Izraele. Palestinské povstání (»intifáda«) propuklé v prosinci 1987 bylo v lednu 1991 zakryto druhou válkou v Zálivu vyvolanou americkým prezidentem Bushem seniorem (první válka v Zálivu proběhla mezi Irákem a Íránem v letech 1980–1988), přičemž počet obětí na obou stranách přesáhl jeden milion. Třetí válku v Zálivu opět vyvolaly USA, tentokrát vinou amerického prezidenta G. W. Bushe juniora.

Roku 1974 byla za výhradního zástupce Palestinců uznaná v roce 1964 založená OOP, resp. Organizace pro osvobození Palestiny. Navzdory uzavření izraelsko-egyptské mírové smlouvy v březnu 1979 se ohledně závažných neshod mezi Izraelem a Palestinci nezměnilo prakticky nic, takže tato oblast dodnes zůstala jedním z nejvýbušnějších krizových regionů světa. Roku 1987 vypukla v Izraelem okupovaných oblastech »první« intifáda a od poloviny prosince 1987 získala politický význam palestinská organizace »Hamás«. V červenci 1988 zrušilo Jordánsko administrativní a právní vazby k Západnímu břehu Jordánu a fakticky jej postoupila OOP, která pak v měsíci listopadu téhož roku vyhlásila stát Palestinu. V roce 1989 byl pak provizorní hlavou státu jmenován Jassir Arafat. Co se od té doby dále přihodilo, by mělo být v dnešní době všeobecně známé, takže v této věci patrně nejsou nutná žádná další vysvětlení.

Nuže, co se týče délky trvání válek, je třeba říci, že války trvaly v dřívějších dobách často mnohem déle než dnes. Pomysleme přitom jen na dvě dlouhé války, jako např. na stoletou válku, která bylo vyvolána, když anglický král Eduard III. vznesl nárok na francouzský trůn. Již tehdy válkychtiví a koloniemi posedlí Angličané mohli být pak opět zcela vyhnáni z Francie až v roce 1453. Na druhé straně je nutno uvést i třicetiletou válku, která byla zinscenována roku 1618 a rozhodnuta na německé půdě. Její vlastní příčinou bylo to, že protestanti vyhodili v Praze tři katolické místodržící z okna jedné budovy, načež spadli z 16metrové výšky, což samozřejmě zrovna nepřispělo k jejich zdraví. Z této defenestrace se v zásadě vyvinul náboženský a mezistátní konflikt a nakonec třicetiletá válka, v níž se katolíci a protestanti krutě masakrovali. Válka by ovšem netrvala tak dlouho, kdyby nebylo evropských králů, kteří si činili ohromné mocenské nároky, následkem čehož se válečné řeže protáhly až na 30 let.

Pozorujeme-li důkladně dnešní války, je patrné, že se od 20. století zpravidla zkracují. V první světové válce v letech 1914–1918 bylo ovšem dle údajů Plejaren ještě asi 12,6 milionu mrtvých a cca 23,2 milionu zraněných a zmrzačených a v druhé světové válce v letech 1939–1945 asi 63,7 milionu mrtvých s patřičně velkým počtem zraněných a zmrzačených. Války vedené v dnešní době již nejsou zaměřené na to, usmrtit co nejvíce lidí, a tento cíl bude dále sledován i v budoucnu. Již od roku 1988 je počet mrtvých ve větších válkách sestupný a již nedosahuje mnoha milionů. Jedna statistika uvádí, že větších válečných konfliktů s více než 1000 mrtvými již asi 23 let ubývá. V porovnání s dobou před 20. stoletím se dnes na celém světě vede též méně válek. To ovšem nesmí zastírat skutečnost, že se na celém světě do válečných akcí zaplétá stále více států, protože války se v dnešní době vedou mezinárodně. To znamená, že se čím dál tím více národů spojuje v mezinárodní armádu a vede tak společně válku proti jednomu či vícero protivníkům, jako je tomu např. v Iráku a Afghánistánu. Podle údajů Plejaren se na Zemi odedávna až do dnešní doby vedlo asi 15 000 válek, přičemž zemřelo často strašnou smrtí asi 4 miliardy lidí. A pozorujeme-li skutečnou dobu míru, jež vládla na Zemi v uplynulých tisíciletích, vypadá tato nanejvýš žalostně, neboť činila zrovinka jen asi 250 let, a sice skrovně rozčleněna v posledních 10 000 letech.

Války stojí vždy hodně peněz, následkem čehož mají státy též horentní vojenské rozpočty, které jsou tím větší, čím větší jsou armády. Čína vydržuje největší armádu světa, neboť má např. 2,25 milionu mužů ve zbrani; USA mají 1,4 milionu vojáků a Rusko 1 milion. Největší vojenský rozpočet však nemá Čína se svými 85 miliardami amerických dolarů, nýbrž USA s 636 miliardami amerických dolarů. Rusko má vojenský rozpočet ve výši 56 miliard, zatímco Německo ve výši 31,5 miliardy euro.

Billy

_{překlad a korektury: Jan Bayer, Ondřej Štěpánovský}