Mocenské hrátky státních mocnářů všech autoritářských zemí, které není nutné speciálně jmenovat, jelikož jsou dostatečně známé, spočívají v názoru a přesvědčení, že jen krize, revoluce, války a z nich plynoucí nespočetné lidské oběti a ohromná destrukce učiní národy mentálně zralými na to, aby se státními mocnáři vyly ve sboru a přimlouvaly se za mučení, trest smrti, války a zločiny vůči lidstvu. Právě to platí speciálně pro ty až příliš známé státy, které všemi myslitelnými podlými a zlými prostředky usilují o světovou nadvládu, přičemž nucené šíření jejich řeči je důležité a pouhým prostředkem k účelu, stejně jako mučení, trest smrti a válečné vpády do cizích států. Především války jsou základním prostředkem k dosažení cíle spočívajícího ve světové vládě. Války navíc v dotyčných válčících zemích podporují zbrojní průmysl a celé hospodářství a posilují také vlastní armádu. Dojde-li při takovýchto akcích k porážkám, tak se i z těch vytěží maximální užitek s ohledem na získání politické, hospodářské a vojenské moci, což je přední cíl všech mocí posedlých státních mocnářů. Tato pravda se dokazuje už jen tím, že od konce druhé světové války vytvářejí autoritářské státy na celém světě permanentní politické a vojenské konflikty a rozpoutávají války, přičemž vražednou roli hrají známé tajné státní služby. Pomysleme už jen na Suezskou a Kubánskou krizi, puče v Chile a El Salvadoru, na Afghánistán, válku v Zálivu a Iráku, Vietnam a válku v bývalé Jugoslávii, Srbsku, Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, kde patřily na denní pořádek i masové vraždy islámských věřících, jako ve městě Srebrenica. A pomysleme i na mnoho dalších ohnisek revolucí a válek po celém světě, v nichž měly a nadále mají své špinavé prsty státní mocnáři určitých autoritářských států a jejich vražedné tajné služby. Vzpomeňme si ale i na všechny ty nelidské hrůzy během druhé světové války, na pronásledování a masové vyvražďování Židů, atomizaci Hirošimy a Nagasaki, masakr v My Lai 18. 3. 1968, válku o Falklandy či neustálý válečný střet mezi Palestinou a Izraelem atd., atp. To jsou věci, Ptaah, milý příteli, o nichž často přemýšlím, protože by je vlastně všechny národy na celém světě měly znát a jednat tak, aby se osvobodily od válečných štváčů, diktátorů, tyranů a despotů, aby mohly být vybudovány opravdové demokracie. Ale já si myslím, že se lidé všeobecně starají jen sami o sebe, utápějí se ve vlastních starostech a pouze se oddávají svým vlastním choutkám, zábavám a osobnímu blahu, přičemž v důsledku své naprosté lhostejnosti nechávají všechno zlo světa jednoduše být a dít se. Život a blaho ostatních lidí jsou jim zpravidla ukradené, a když se v nich pohne svědomí, ukonejší ho jednoduše tím, že věnují drobný peníz nějaké dobročinné organizaci. Co se ale venku ve světě skutečně děje za zlo, to je jim zcela jedno, neboť je to přece tak daleko a jich samotných se to netýká. Když o těchto faktech přemýšlím, dělá se mi zle a cítím bolest.