Učení života

  1. Každý člověk ať je stále otevřený a počestný vůči svým bližním a nechť se nikdy neopovažuje – ať už z jakýchkoli důvodů – kontrolovat své bližní tak, že by jim z toho vznikla nějaká újma. Tak ať je tomu jak v rodině, tak v jakémkoli jiném kolektivu, aby nedocházelo ani k pomlouvání, ani ke znevýhodňování, ani k čemukoli jinému nespravedlivému.

  2. Každý člověk ať dbá na svou vnitřní i vnější svobodu a ať se nikdy neváže na jakékoli věci, od nichž by se již nebyl schopen osvobodit nebo které by v něm vzbuzovaly strach učinit krok k osvobození, ať už ohledně čistě materiálních věcí a hodnot nebo ohledně mezilidských vztahů, rodiny či kolektivu jakéhokoli druhu.

  3. Každý člověk má klást důraz na to, aby nikdy nepřijímal a nechápal žádná politická, filozofická, sektářská, světská, vědecká, náboženská nebo jiná ideologická učení jako »pravou pravdu« nebo jako »skutečné, pravé vědění« atd., neboť v každém učení je vskutku nutné se vyptávat až do posledního detailu, protože jedině tak je možné odůvodnit efektivní pravdu a zakusit skutečnost.

  4. Každý člověk musí mít neustále jasno v tom, že jeho prožitý život – nehledě na to, kolik let trval – nikdy nebyl bez účelu a beze smyslu. V důsledku toho nemá prožitý život sám o sobě a v sobě nic ztraceného, neboť každá prožitá sekunda s jistotou naplnila svou intencionalitu a přinesla evoluční úspěch, a to i tehdy, pokud byl výsledek třeba jen nepatrný.

  5. Každý člověk má být vždy jasné a chápavé mysli a nemá se vystavovat trvalému vlivu žádných učení, která mu odnímají možnost vlastního přemýšlení, rozjímání, zdůvodňování, poznávání a rozumění. Chce-li se člověk zabývat nějakými záležitostmi nebo nějakým učením, pak musí pokaždé dbát možnosti vyhradit si dostatek času, aby mohl nechat rozehrát své myšlenky a city, své úvahy, ideje atd., aby mohl vše prozkoumat a nalézt v sobě samém závěry a pravdu.

  6. Každý člověk musí dbát na to, aby pěstoval mezilidské vztahy a věnoval se rodinným svazkům, jakož i přátelství, kamarádství a známostem. Rodiče, sourozenci, přátelé, známí a bližní obecně musejí být neustále zdrojem radosti a míru, a sice ve formě svobody, která v každém ohledu působí slučujícím a rozšiřujícím způsobem.