Násilné nenásilí však rovněž znamená pasivní odpor, přičemž pasivita v tomto smyslu představuje sílu, resp. moc nebo právě pasivní násilí, neboť síla, moc a násilí představují též v nenásilné a pasivní podobě coby odpor jistou formu násilí, která se však vykonává v násilném nenásilí. Avšak přitom nesmí být tomuto nenásilnému, resp. pasivnímu násilí rozuměno ve smyslu negativního násilí, jak mu pozemšťané běžně rozumí, nýbrž pouze ve smyslu pozitivního, mírotvorného, harmonizujícího, vyrovnávajícího, povznášejícího a pořádkutvorného nasazení v podobě pasivní síly, moci a ovlivnění atd., jež kladou logickým způsobem odpor. Co je Učení ducha? Mnoho lidí má o Učení ducha zcela mylnou představu, neboť si pod ním představují něco náboženského či sektářského. S tím ovšem nemá toto Učení nikterak nic společného, ačkoliv odpůrci, zlomyslníci, pověřenci pro otázku sekt křesťanských církví či jiných náboženství, jakož i pomlouvačné živly a média tvrdí opak. Vinou těchto zlomyslností, zcela chybných představ, nerozumění, náboženských a sektářských forem víry, jakož i senzacechtivosti médií atd. se o Učení ducha a o lidech, kteří se jím zabývají, vytváří obraz, jenž je na hony vzdálen jakékoliv skutečnosti a pravdě. Lidé, kteří se mu věnují, jsou haněni jako světonápravci, esoterici, extatici, mystici a sektáři a předhazuje se jim rozumbradství, závislost, namyšlenost, vegetariánství či veganství, aniž by jejich odpůrci pravé Učení ducha vůbec znali a rozuměli mu. To, že ale učí pravému pacifizmu, opravdové lásce, lidskosti, vyrovnanosti a niterní svobodě, jakož i pravému míru, pravému lidství, harmonii a pozitivnímu způsobu života s pozitivními myšlenkami a city, stejně jako vědění a moudrosti, o tom jeho oponenti nemají ani ponětí. Tak dochází k tomu, že jsou vychvalována a obdivována náboženství, sekty, filozofie a jiné světonázory, jakož i jejich praxe a falešné pacifistické intriky, zatímco způsob života těch, kteří jsou nakloněni Učení ducha, bývá označován za odtržený od skutečnosti a bez vztahu ke společnosti a realitě. Pravda ovšem je, že odtrženi od reality a zaměstnáni neskutečnými věcmi nejsou lidé, kteří jsou nakloněni Učení ducha, nýbrž ti věřící falešných učení náboženství, sekt, filozofií a jiných světonázorů. Navzdory předsudkům a odsuzování, jež se proti Učení ducha zdvíhají a ozývají z mnoha stran, existují lidé, jejichž chápavost již natolik pokročila, že se mu věnují, usilují o jeho studium a orientují se podle tvořivých zákonitostí, v něm vyučovaných, aby podle nich žili. Učení ducha, to musí být jasně řečeno, není ani esoterický, náboženský a sektářský, ani řádový či jiný kultovní směr. Není to ani žádný spirituální všelék, žádná nauka vykonávající zázraky, nýbrž učení, jež učí, že má-li člověk docílit úspěchů, musí si všechno tvrdě vypracovat. Učí také, že žádný učený z nebe nespadl a že žádnému člověku nelétají pečení holubi do pusy.