Praktikuje-li člověk Učení ducha tím, že se řídí tvořivě-přírodními zákonitostmi a přikázáními, potom praktikuje Učení života, které ho na jednu stranu a v prvé řadě vede k němu samotnému, k jeho pravé nejniternější podstatě, a na druhou stranu k základu největší hodnoty, totiž k samotnému životu. Učení ducha jakožto Učení života však člověka vede též k uctivému jednání vůči bližním a k uctivému respektu k veškerému životu, bez ohledu na to, jedná-li se o formy flóry a fauny nebo o člověka. Učení ducha tedy učí, že jsou si všichni lidé rovni nezávisle na tom, k jaké příslušejí rase a kultuře, jaké je jejich sociální či společenské postavení, jakou mají víru a jaké jiné názory zastávají. Barva kůže přitom nehraje žádnou roli, stejně jako ji nehraje ani to, je-li bližní cizinec, člen rodiny, přítel, krajan, cizozemec nebo známý. Rasová nesnášenlivost, nenávist k příslušníkům cizích etnik, nenávist sama o sobě, pomsta a odplata, chtivost a neřesti, jakož i závislost, ziskuchtivost, vraždy, mučení, zabíjení, loupeže, prostituce, znásilnění, nátlak, násilí, podvody, krádeže, týrání a pomlouvání atd. jsou podle Učení ducha nízké a omezené zvrhlosti, jež se zakládají na jistém fanatizmu a které postrádají jakoukoliv lidskou důstojnost. Stěžejní vysvětlení Učení ducha ozřejmuje, že se zcela vše zakládá na zákonu kauzality, na příčině a následku. Cosi příčinného souvisí s určitým z toho vyplývajícím důsledkem. Každá událost má vlastní příčinu, která opět tvoří vlastní příčinu pro jiné události, resp. která vytváří další následky. Specificky stejné příčiny tedy logicky mohou způsobit též stejné následky. Tak je dáno, že myšlenky, city, slova a jednání, jež člověk určuje, vyvolávají v jeho životě a okolí odpovídající následky. Učení ducha poskytuje návod k tomu, aby člověk ve svém životě mohl zavdávat nejlepší příčiny k dosažení těch nejhodnotnějších následků. Příčiny přitom mohou být krajně rozmanité a zcela individuální, přičemž však mohou být vytvářeny i společně s bližními. Lze je tvořit jak meditativně, tak i prostou koncentrací, což celé věci nijak neškodí. Zavdávat nejlepší příčiny rovněž znamená, že člověk vytváří příčiny pro mír sám v sobě samém a že se také přičiní, aby pěstoval dobré myšlenky, city a slova pro celý svět, lidstvo a všechny tvory, neboť: »Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.« A k tomu se hodí recitace prastaré věty Učení ducha: »Salome gam nan ben urda, gan njber asala hesporona«, což v překladu znamená: »Mír a moudrost nechť je na Zemi a mezi všemi tvory.« Učení ducha odmítá jakékoliv nelogické násilí a učí »násilnému nenásilí«, které lze vysvětlit následujícím způsobem: Násilné nenásilí je cesta pasivního, logického násilí, neboť násilné nenásilí jinými slovy znamená aktivní nenásilí, při němž se násilně, resp. aktivně vykonává a prosazuje nenásilí. Při násilném nenásilí jakožto aktivním nenásilí se násilně, resp. aktivně vykonává a prosazuje nenásilí.