Učení života

Kdo Učení ducha praktikuje? Jak se Učení praktikuje?

Jaká víra a kultovní jednání jsou s ním spjaté?

Co Učení ducha vysvětluje?

Jak se Učení ducha staví k násilí?

Učení ducha, které – jak již bylo vysvětleno – vychází z prapůvodních proroků Nokodemiona, Henoka a Henocha, praktikují všichni lidé, již se řídí tvořivými zákony a kteří jsou tedy též chápaví, přičemž se to děje jak vědomě, tak nevědomě. Vědomě se to děje na základě znalostí a učení se stran Učení ducha, zatímco nevědomě se to děje tak, že má člověk zcela určité hodnotné, důstojné a uctivé představy po stránce morálky, etiky a života, kterými se řídí, aniž by věděl, že jsou s tímto Učením a tedy s tvořivými zákonitostmi konformní. Obě formy následování Učení ducha praktikují lidé nejrůznějšího sociálního a kulturního postavení, stejně jako nejrůznějších názorů, takže mohou být zaměřeni jak nábožensky, tak čistě světsky. V rámci toho neexistují žádné konkrétní předpisy, neboť způsob následování Učení ducha – stejně jako otázky typu jak, kdy, kde, za jakých okolností a předpokladů – záleží v každém případě na samotném člověku. Učení ducha nevytváří žádné předpisy, které by život omezovaly, nýbrž učí jen přikázáním a tím i doporučením, díky nimž se člověk – pokud se jimi řídí – stává opravdovým člověkem, který důstojně a uctivě plní svou povinnost po stránce života a jenž vědomě usiluje o evoluci svého vědomí. K těmto přikázáním patří též směrnice ohledně toho, jak si člověk dokáže pomocí meditace a hodnotných myšlenek a citů vytvořit pravou lásku ke všem formám života a k životu samotnému, jakož i vnitřní klid, svobodu, harmonii, radost, celkovou spokojenost, vyrovnanost a niterní mír. Nic z toho přitom není spojeno s žádným kultovním jednáním ani s žádnou vírou jako v případě náboženství, sekt a řádů atd., neboť kultovní obřady, ceremonie, liturgie a modlitby víry jsou naprosto nadbytečné a jejich praktikování představuje pouhé rituály, které na sebe mají člověka upoutat a učinit jej na té které víře závislým. To odpovídá dávno známé skutečnosti, neboť účel kultovních rituálů, víry a kultovních modliteb je uvrhnout člověka do věřícnosti a porobenosti, vnutit mu otroctví, podřízenost a nesvobodu a zbavit jej tedy jeho osobní svobody, samostatnosti a suverenity a donutit jej k poslušnosti.