Byly vytvořeny domýšlivé sociální vědy, které dokážou pojmenovat mnoho důvodů společenských slabin, nicméně ony ze všeho nejdůležitější skutečnosti jim zůstaly utajeny, a sice proto, že řešení byla a nadále jsou hledána výhradně v materiálních oblastech a že se vše zakládá jen na povrchním rádobyvědění a rádobyrozumění pravdivým faktorům. Tak se ovšem slabosti jednotlivce ani celé společnosti odstranit nedají, právě naopak, neboť se vše stále ještě zhoršuje a komplikuje. Faktem přitom je, že mnoho lidí tyto nesrovnalosti vnímá, leč nedokáže je definovat ani jim rozumět, což v nich vzbuzuje a posiluje přání, aby proti tomu jakožto jednotlivci něco udělali a změnili společnost nebo jen jednotlivé lidi k lepšímu. To však na jednu stranu ztroskotává proto, že dotyčným lidem chybí osobní zkušenost a neuvědomují si vlastní možnosti, a na druhou stranu proto, že ani jednotlivce ani celou společnost změnit nelze – a to z toho důvodu, že se jak jednotlivec, tak i společnost musejí změnit k lepšímu sami z vlastní iniciativy. Přání jednotlivce sám změnit jednotlivého člověka nebo společnost tedy zůstává jen zbožným přáním, které nakonec končívá v cítění bezmoci. Učení ducha, které vychází z tvořivých zákonitostí a jež bylo písemně zaznamenáno prapůvodními proroky Nokodemionem, Henokem a Henochem, učí, že všechny základní příčiny a následky, které člověk způsobuje, spočívají v chybných představách, na nichž se zakládá jeho život, myšlenky, city a emoce, jakož i jeho slova, působení, činy a jednání. Učení ducha člověka z těchto chybných představ vyvádí, neboť nabízí cestu sebepoznání a sebeuskutečnění, stejně jako k tomu nezbytné schopnosti a možnosti, přičemž to vše dovádějí k úspěchu a cíli obzvláště účelné meditace. V tom všem se nachází ohromný a neohraničený potenciál – namísto omezení a selhání. Celkově vzato vytváří Učení ducha pozitivní zkušenosti a jejich zažívání, což v životě a každé situaci umožňuje takový přístup k těžkostem, který vede k úspěchu. Tyto zkušenosti a jejich zažívání dávají člověku též sílu a energii ke zvládání života, stejně jako mu přinášejí naději, odvahu, motivaci a vůli, aby se angažoval jak pro jednotlivého člověka, tak pro společnost, a aby ukazoval cestu, která skutečně vede k úspěchu, pokud po ní jednotlivec ze samostatné motivace a zcela záměrně vykročí.