Učiní-li člověk navzdory svému upřímnému a dobrému záměru chybu, pak je to obvykle zdrcující nebo přinejmenším mrzuté a trapné. Jelikož se však této chyby dopustil z nedostatku vědění, vyvstane z nepříjemného zážitku určitý popud, aby chtěl veškerým okolnostem porozumět a zabránit tak oné chybě v budoucnu. Cítit se trapně dotčen totiž vůbec není tak špatné, neboť tento nepříjemný pocit lze proměnit v motivaci něco změnit. Páchá-li však člověk chyby úmyslně ze sobeckého záměru, pak bude na pozadí vždy cítit lehce hlodavou nelibost, že bude odhalen. To je však nejen namáhavé, nýbrž to též pohlcuje mnoho energie, neboť ustavičně se zabývat tajením svých záměrů drží člověka docela v jednom kole. Sobecké chování však dříve či později vypluje na povrch, což je potom nejen trapné, nýbrž to může též navždy zničit důvěryhodnost dotyčné osoby.

Být upřímný, jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a přesto chybovat znamená zkrátka prodělávat vývoj. Domnívat se, že je možné zamezit činění chyb, je velký omyl. Lidé, kteří se neustále pokoušejí skrývat své chyby, protože chtějí být lepší než ostatní, dosud neporozuměli smyslu života. Fakt je, že žádný člověk není lepší než ten druhý, neboť každý dělá chyby – a proto chyba sama o sobě vlastně ani není trapná, nýbrž trapné je pouze zdráhat se z ní poučit.

Být schopný upřímně, svobodně a neutrálně prezentovat své mínění vyžaduje hodně myšlenkové práce, neboť člověk se musí naučit a porozumět správnému chování vůči svému bližnímu i sobě samému. Lidé, kteří na všechno jen kývají, protože jsou rádi, že za ně někdo jiný odvádí práci, nebo ti, kteří s ničím nemohou souhlasit, jelikož jsou toho názoru, že vědí sami všechno lépe, dosud neprojevují dostatek zájmu být skutečně součástí skupiny.

Philia Stauberová

překlad: Ondřej Štěpánovský, Jan Bayer, korektury: Michal Dvořák