Jak jsem již zmínila, spočívají dobré mezilidské vztahy ve správném porozumění úctě, respektu, akceptaci a rovnosti. Je tedy nezbytné, aby si v sobě každý člen rozvinul vědomí rovnosti se všemi ostatními členy a aby s nimi, jakož i sám se sebou, podle toho zacházel. Základní práce k dosažení tohoto uvědomění tkví v tom, že si k sobě člověk vytvoří sympatii a bude mít zájem zkoumat sám sebe a obeznámit se se svou vlastní podstatou, jakož i se svými silnými a slabými stránkami. Vytvořit si k sobě samému sympatii tedy nemá nic společného s tím, že člověk nalézá omluvy za spíše nepříjemné věci, jež sebezkoumáním vyplouvají na povrch, nýbrž s tím, že je registruje jako součást sebe samého. Jen tak se může člověk naučit si porozumět, čímž bude schopen se více akceptovat a zároveň pro sebe samého rozšiřovat city sympatie. Ty jsou nezbytné, aby při procesech sebepoznání vynaložil nutnou trpělivost a vytrvalost. Aniž by se znal a aniž by v sobě choval tuto sympatii k sobě samému, je pro člověka velmi obtížné, aby skutečně rozpoznal a akceptoval své pozitivní i negativní stránky a mohl zahájit nezbytné změny.

Klíč k jakémukoliv dalšímu vývoji a souvisejícím změnám leží v člověku samotném. Člověk tedy musí začít vždy sám u sebe, a sice upřímně, neboť upřímnost je nezbytná k tomu, aby se mohl otevřít procesu učení se a rozumění.

Pociťovat sympatii k sobě samému, a to navzdory vlastní nedokonalosti a vlastním slabostem, člověku teprve umožňuje rozvinout pravou sympatii k bližnímu. To je totiž nezbytné, aby získal vhled do jeho individuality a dokázal mu porozumět a skutečně jej akceptovat a respektovat.

Správně porozumět respektu, akceptaci a rovnosti je tedy nesmírně důležitý učební proces, který pak samozřejmě přináší výhody nejen pro osobní vývoj, ale i pro úspěch skupiny.