Učení se a práce ve skupině

Patřit ke skupině, v níž lidé sdílejí tytéž zájmy, je vždycky výzva, neboť všechny ty individuální myšlenky, city, názory a postoje skýtají nezbytné konfrontace podporující ustavičný učební proces. Pokouší-li se tedy více lidí dosáhnout shody ve svých individuálních názorech, je to velmi působivá nabídka naučit se něco sám o sobě, o druhých i o mnoha oblastech života. Konfrontace se všemi těmi individuálními lidskými aspekty prozrazuje, jak intenzivní může učení být, neboť se vždy musí zohlednit a myšlenkově zpracovat vícero věcí zároveň.

Člověku, jenž je ochoten se učit, bude brzy zřejmé, že vůbec není tak snadné naslouchat druhému, když dané téma zrovna nespadá do oblasti vlastního zájmu, že je však nezbytné naučit se úctě, respektu a trpělivému naslouchání, aby bylo možné brát projevené myšlenky dostatečně vážně a zapřemýšlet o nich. To zračí vlastní snahu chtít si vzájemně porozumět, neboť to jest základní podmínka mezilidské spolupráce. Je rovněž velmi důležité být dostatečně upřímný na to, ozřejmit své vlastní myšlenky tam, kde mají všichni ostatní jiný názor. Celý tento učební proces stojí hodně energie, avšak bez práce a nasazení nelze ani docílit žádného úspěchu.

Z toho vyplývá, že dosažení vzájemného porozumění předpokládá dlouhý proces, jakož i hodně času a trpělivosti, neboť lidé si musejí nejen opakovaně vyměňovat své myšlenky a názory, nýbrž si musejí též vysvětlovat věci různými slovy a z různých úhlů pohledu, aby mohli vše srozumitelně vyjádřit. To jistě nemá nic společného s tím, vydat se cestou nejmenšího odporu. Mnohem spíše to znamená zabrat se do tvrdé práce, jež nakonec vyústí v úspěch a uspokojivý pocit, že člověk udělal, co nejlépe dokázal, a že všichni společně pokročili vpřed.