Nezbytné objasnění ve věci svobody názoru, svobody tisku, islamismu a »islamistmu«, stejně jako Islámského státu a »Islámistického« státu

Svoboda projevu a svoboda tisku nemají vůbec nic společného s tím, aby se urážela, ponižovala a zhuntovala úcta a důstojnost člověka, jeho víra, jeho hodnoty víry, jako je např. prorok. To se nesmí dělat ani obrazem, kresbou, či slovem, ani ve věci komiky, karikatury a satiry. Ve slušné podobě, v respektu a při zachování úcty a důstojnosti lze ovšem v každém ohledu povolit i výsměch a legraci, když to vše odpovídá pravdě a skutečnosti. Nedbá-li se ovšem reality a pravdy a využívají-li se urážky, lži, pomluvy a potupa atd. a dochází-li tak v každém případě k neoprávněným útokům, pak už to nemá nic společného s otevřeným zastupováním svobody projevu (názoru). Vyjadřovat otevřeně a svobodně svůj názor znamená, že se ozřejmí efektivní fakta skutečnosti a pravdy absolutně jasně, otevřeně a zcela neutrálně, čímž se mohou vyjasnit jen skutečná fakta. Přesně to se ale neděje, a sice ani obecně ze strany občanů samotných, ani ze strany novinářů, novin a časopisů atd., takže v tomto ohledu dochází ke zneužívání takzvané svobody projevu a svobody tisku proto, že »zpravodajství« atd. mají tendenci být jednostranné, namísto toho, aby se s oběma stranami zacházelo rozhodně a neutrálně. Dochází tedy k opravdovému zneužívání svobody projevu a svobody tisku, i obecně národem, když se neneutrálním, resp. jednostranným způsobem přidá na stranu nějakého uskupení, zaměřeného jen na zastupování vlastního »práva« a vlastního »názoru«. Navíc je-li tímto způsobem agresivní a přisluhovačný, aniž by uvážil efektivní fakta skutečnosti a pravdy. Přesně to se děje v případě pletich satirického časopisu »Charlie Hebdo«, kdy se masa národa jednomyslně jednoduše přidá na jeho stranu a rovněž tak neoprávněně ponižují islám, jeho věřící a proroka. Takže jednoduše vyjí se sveřepými rasisty, jež coby komici, karikaturisté a satirici zachází s údajnou svobodou projevu a svobodou tisku jako s onucí a tu zneužívají k tomu, aby jednak uráželi spořádané muslimy a islám a zhuntovali jejich proroka; na druhou stranu rozzuřili zvrácené zabijácké islamisty a podnítili je k atentátům a k zabíjení. To přece žel vedlo k tomu, že se vražedné atentáty zvrácených islamistů uskutečnily v Paříži, což stálo životy mnoha lidí.

Nuže, faktem je, kdo zaseje nenávist, tomu se vrátí opět nenávist, jak se právě prokázalo v Paříži a následně i v Belgii. Faktem je také to, že lid tyto události nevnímá neutrálně – což platí obecně i o novinářích –, neboť jednu stranu pořád jásotem oslavují a druhou zatracují a proklínají, aniž by pozorovali a posoudili opravdové události, fakta a pozadí obou stran absolutně neutrálně. Tím se děje to, že se prostě utváří jednostranný a nikterak neutrální názor a ten se ďábelsky za každou cenu zastává a obhajuje, a sice lhostejno, zda je správný nebo nikoliv. Takže se »rozdmýchává« jednostranný názor, kdy se vychvaluje jedna strana a druhá zcela zavrhuje – namísto toho, aby se vše neutrálně pozorovalo a projednalo, aby bylo možné vidět fakta tak, jak jsou, a jednat podle nich tak, jak jsou podle skutečnosti a v pravdě efektivně dána. To se ale nedělá, což ostatně dokazuje i případ s »Charlie Hebdo«, po jehož podpoře se naivně a neuváženě volá, ačkoliv tento rasisticko-teroristický satirický časopis na celé katastrofě nese vinu v tom, že zvrácení islamisté vražedně vrací úder. Tady přece jen vyvstává otázka, do jaké míry oplývá lid, který velebí »Charlie Hebdo«, rozumem a chápavostí, anebo zda je zcela oblbnutý, neboť na jedné straně není schopen vnímat, realizovat a rozumět realitě a pravdě, na druhé straně je zcela zjevně naprosto neschopen pozorovat a posoudit věc – ať už je jakákoliv – zcela neutrálně. Kromě toho – to zde musí ještě rovněž zaznít – se nechává lid, přinejmenším jeho většina, natolik ovlivnit propagandou, že se lidé stávají jen přisluhovači – a je lhostejné, zda se jedná o věc spravedlivou nebo nespravedlivou. A že tomu tak je, dokazuje zástup přisluhovačů pro »Charlie Hebdo« i hnutí »PEGIDA«. Obojí je orientované na to, aby s falešnou svobodou svobody slova a svobody tisku šířili rasizmus a teror, což zákonitě vede k novému rasizmu a terorizmu. A člověk, který to nevidí a nedokáže pochopit, je skutečně z hlediska inteligence chudý a nedostává se mu rozumu a chápavosti.

Co se týče islamismu a »islamistmu«, stejně jako Islámského státu a »Islamistického státu«, tak je potřeba vyjasnit následující: Islamismus je směr víry, který spočívá efektivně na náboženství islámu, které praktikují čestní věřící, v souvislosti s uctěním proroka Mohammeda. Podle tohoto smyslu a této skutečnosti se islámské hnutí nazývá »islamismus« a dotyčný stát »Islámský« stát.

Pozorujeme-li nyní ovšem fundamentalistickou, fanatickou, vražednou a radikální část, která se údajně váže na islám, pak nelze toto nenávistné odštěpení islámu už nazývat »islamismus«, nýbrž »islamistmus«, takže vpravdě už ani nemůže existovat žádný Islámský stát, nýbrž už jen »Islámistický stát«, který je vystavěn na mučení, vraždách, teroru, znásilnění a ničení. Takže je nutně zapotřebí slovního a písemného rozlišování mezi islámský a »islamistický«, tedy mezi čestnými věřícími islámu a vraždícími teroristickými islamisty. Islamisté jsou odpadlíci od islámu, fundamentálně orientovaní, fanatičtí, radikální a vražední extrémisté, kteří islám a opravdové věřící muslimy uvádí do chaosu a ty dokonce popravují, pokud nepatří k islamistické sektě. Islamisté nevedou svůj život, činy a skutky a ani celé způsoby chování podle efektivního učení proroka Mohammeda, neboť ti se od základu proviňují v každém zlém ohledu proti jeho skutečnému učení, kterého nedbají a huntují jej.

Je na čase, aby se vyjasnil rozdíl mezi »islamismem« a »islamistmem«, stejně jako »Islámským státem« a »Islámistickým státem« a rozdílu lidé porozuměli, neboť je to nezbytně nutné více než kdykoliv jindy. Ono totiž v důsledku rasově a nábožensky nenávistným elementům jako »Charlie Hebdo«, »Titanic« atd., stejně jako v důsledku hnutí »PEGIDA«, dochází k podpoře rasové nenávisti a nenávisti vůči muslimům – jakož i nově opět nenávisti vůči židům –, která může přinést velmi zlé následky. Je potřeba se jen zamyslet nad následky židovské nenávisti a vyhlazováním židů v poslední světové válce – a k tomu je potřeba říct, že se z toho naivní lid zcela očividně vůbec nepoučil – přinejmenším ta část lidu, která v muslimské a židovské štvanici podvodně, jízlivě, podle, hanebně a pomlouvačně huntuje lidi v jejich úctě, důstojnosti a víře atd. Nehraje přitom žádnou roli, zda jsou tito neprávem napadení lidé – jež jsou uráženi, zesměšňováni a pomlouváni – ještě naživu či jsou již zesnulí, a sice je úplně jedno, zda teprve nedávno či už před stoletími či tisíciletími.

SSSC, 17. ledna 2015, 15:32 hod, Billy