Výňatek z č. 86/2

My z FIGU se distancujeme od »Charlie«!

Nous ne sommes pas Charlie!

George Orwell nechává pozdravovat – satirickým terorem a násilnickým terorem k úplnému monitorování a zotročení vědomí

Pravá svoboda je niterní svoboda

Tehdy totiž, už v dobách proroka Mohammeda a proroka Jmmanuela bylo díky předpovědím a proroctvím známo, že v Novém Věku příchozího dvacátého a jednadvacátého století bude začínat působit zničující zvíře s číslem 666 – kultovní náboženství a sekty nemající obdoby, stejně jako tajné spolky, které zaplaví celé lidstvo se svým sektářským šílenstvím a klamnou vírou. (Věta 1369 z knihy Otevřené slovo, Billy, FIGU-Nakladatelství Věku Vodnáře).

Bezprostředně po naprosto ohavných teroristických atentátech pomatených islamistů a přisluhovačů IS (»Islamistického státu«) a /nebo Al-Káidy na policisty a karikaturisty/satiriky z »Charlie Hebdo« v Paříži – což stálo život celkem 12 lidí – se události doslova předhání. Sympatizanté a pobouření občané masově demonstrují a v tištěných i onlineových novinách a dalších médiích se to hemží titulky a výroky jako: »Svoboda zvítězí nad barbarstvím«, »Útok na svobodu«, »Útok na svobodu a hodnoty«, »Útok na svobodu projevu a svobodu tisku«, »Povstání proti teroru!«, »Raději zemřít než žít na kolenou«, »Civilizace a barbarství, ruku v ruce«, atd. atp. a švýcarský bulvární tisk BLICK dokonce hlubokomyslně napsal: »Nejpozději nyní si musíme uvědomit: Terorizmus je přímo mezi námi. Zabíjí lidi. Ničí hodnoty západu. Podkopává naši civilizaci, naši svobodu – i ve Švýcarsku.«

»Obyčejný«, prostý lid, přívrženci a také mnoho novinářů, redaktorů a politiků jsou na stejné vlně a volají po pomstě. »Teprve teď to pravé!«, je jejich deviza, což už dokazuje velký náklad 5 milionů exemplářů (normálně jich je 60 000) prvního vydání satirického časopisu »Charlie Hebdo« po teroristickém útoku 7. ledna 2015, který byl nepochopitelně během několika málo minut vyprodán. A opět to musel slíznout Mohammed, tentokrát nejasným výrokem »Tout est pardonné« (Vše je prominuto).

Opět mě pro jednou překvapilo USA, když se respektované »New York Times« dosud zdráhaly otisknout nejnovější karikaturu Muhammada ze satirického časopisu »Charlie Hebdo«. Kritici tento chvályhodný fakt nazývají »neskutečná zbabělost« a »hanebné svědectví censury«.

http://www.spiegel.de/kultur/gesellschaft/charlie-hebdo-new-york-times-verweigert-abdruck-vonkarikaturen-a-1012839.html

Zmatení vědomí těchto kritiků a všech dalších omezenců musí být přímo nakažlivé, neboť jinak by si uvědomili, jaké negativní účinky z toho vzniknou. Oni a všichni hlasatelé »My-jsme-Charlie« nemají žádné tušení o existenci univerzálního spojení, tvořivě-přírodního zákonu kauzality, resp. zákonu o příčině a následku fungujícím od počátku Univerza, což znamená, že se z určité příčiny uskuteční logicky vyplývající průběhy, které do sebe plynule zapadají, a tak z nich vznikne spojení, které pak utvoří následné působení. (Viz »Učební spis pro Učení pravdy, Učení ducha, Učení života«, Billy, FIGU, Nakladatelství Věk Vodnáře.) Jen fantasté si namýšlí, že ze satiristicky provokativního teroru vznikne radostné spojení coby následek. Realitou bude mnohem krvavější teror od IS, Al-Káidy a anarchie, což nám a našim potomkům bude nahánět strach a děs po následující desetiletí, či dokonce staletí – anebo do momentu, kdy začneme myslet a jednat jinak – totiž podle tvořivých zákonů.

Kromě všeobecně bulvárních názorů se tu a tam objevují čtenářské dopisy či komentáře hostů, které si drží poněkud odstup od těchto euforicky hloupých nářků, přesto se ale jejich autoři neodvažují prostě a jasně říct, jak se věci mají. Dva komentáře bych přesto ráda zmínila. První komentář, otištěn v NZZ z 13. ledna 2015, nese název »S čarodějovými učni na jedné lodi«, podtitul: »Je neoddiskutovatelné, na jaké straně bojujeme, když si musíme vybrat mezi časopisem a zbraní. Existují ale lepší bojiště než právo na náboženský výsměch«, autor Thomas Maissen, ředitel Německého historického institutu v Paříži. (Kdo nezná historii čarodějova učně, najde bližší informace na tomto linku:

http://de.wikipedia.org/wiki/Der_Zauberlehrling)

Thomas Maissen mimo jiné píše:

V mnoha muslimských státech je to právě společné náboženství, které vytváří sociální soudržnost – je to tak mnohem více než je tomu u nás (dnes). Věřící (i ti mírumilovní) tak reagují patřičně citlivě, pokud se jich dotýká to, co považují za svaté. Když člověk tuto citlivost respektuje, pak to není poddajnost vůči krvavému vyděračství. Satira musí bez příkras nastavit zrcadlo zkorumpovaným náboženským institucím, bigotním klerikům či fanatickým věřícím. Za tímto účelem se ovšem netřeba vysmívat náboženským symbolům či figurám jako Ježíš a Muhammad. Satira nemůže vyžadovat od těch, kteří by se mohli cítit raněni, že se nesmí cítit raněni. I ten, který nemá pro náboženství vůbec pochopení, ví, že pro všechny z nás existuje okamžik, kdy přestává všechna legrace. Tento okamžik ale nenastává všude stejně. Na západě neshledáváme vtipy o holocaustu legrační, zákony proti rasizmu jsou projevem této specifické, historicky podmíněné kultury. …

Celý text si lze přečíst zde:

http://www.nzz.ch/meinung/debatte/mit-zauberlehrlingen-in-einem-boot-1.18459682.

Lorenz Langer, přednášející na Univerzitě v Curychu a autor knihy »Religious Offence and Human Rights«, se v druhém komentáři v NZZ dne 15. ledna 2015 dotkl především právnické stránky věci, na začátku ovšem měl několik zajímavých výroků:

»Dnes jsme všichni »Charlie«. Když se ale satirický časopis »Charlie Hebdo« v únoru 2006 postaral poprvé o rozruch opětovným otištěním dánských karikatur Muhammada, tak byly ohlasy převážně kritické. Někdejší francouzský prezident Jacques Chirac karikatury odsoudil jako otevřené provokace, které nebezpečně rozdmýchávají emoce. Také Jean-Marie Le Pen kresby odsoudil, v protikladu se svou dcerou dnes. (Při této příležitosti se ovšem neobešel bez toho, aby požadoval stejný respekt pro pocity křesťanských věřících) Někdejší britský ministr zahraničí Jack Straw rovněž zastával názor, že svoboda tisku neznamená svobodu za účelem zbytečných provokací. Otisk karikatur je urážející, necitlivý, bez respektu a chybný. Javier Solana, někdejší reprezentant EU pro zahraniční politiku a bezpečnost, zdůraznil, že svoboda tisku musí respektovat náboženské symboly. A samotná americká vláda se vyjádřila kriticky: Ministerstvo zahraničí se nechalo slyšet, že je neakceptovatelné, aby se takto rozdmýchávala náboženská nenávist. …«

Tato »státnická« chytrost už skoro úplně zmizela. Proč? Jsou provokace, neuctivé a neetické chování »in«? Copak lidé nevidí, co tím způsobují? Copak nejsou schopni předvídavě odhadnout, co svým kriminálním a neinteligentním chováním natropí a jakou spirálu násilí vyprovokují? Člověk, který jednoduše vyje s vlky, neboť je nakažen, aniž by se zamyslel, za co vlastně vyje a jaké to má důsledky, tak to je politováníhodný člověk, přičemž je lhostejné, zda se jedná o údajně vzdělaného člověka nebo o fanatického přívržence nějakého náboženství nebo nějaké strany.

Proč se všude nesmyslně »slaví« výročí vzpomínek na válku, aniž by si někdo uvědomil, proč vlastně k jejímu vypuknutí došlo a přirovnal si to s děním v současné době? Směšně naivní výzva politiků a lidu »Nie wieder Krieg!« (Už nikdy ne válku!) je hloupá, stejně jako trestuhodné ignorování incidentů ze současnosti. Dnešní mládež se ironicky směje nad starostlivým varováním lidí ze starší generace, jež si ještě pamatují na děs nahánějící pochody SS (Ochranné oddíly NSDAP, osobní stráž a zásahová jednotka předsedy NSDAP, Adolfa Hitlera), na euforický jásot, burácející aplaus na veřejnosti a na sugestivní, svůdnou mluvu masového vraha, vrchního zabijáka, říšského kancléře Adolfa Hitlera. Projevy hnutí PEGIDA (Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu) by měly především všem lidem židovské víry nahnat husí kůži z ryzího děsu. Už chybí jen holínky a ztuhlá uniforma. Momentálně je to islám, který je na řadě, ale o něco později to budou opět i židé, to je tak jisté, jako že dvě krát dvě jsou čtyři. A co proti tomu dělá příslušný stát, momentálně především Německo? Nic! Všechno dovolují, než bude příliš pozdě a už nic nepůjde prakticky zastavit.

Kdo v těchto dnech sleduje zprávy v TV, vidí v mnoha městech Evropy po zuby ozbrojené vojáky, kteří stojí na svých místech před budovami. Nyní poskytují (zdánlivou) bezpečnost. Co bude ale poté, když ze shora budou stále více utahovat šrouby a lidé se vydají do ulic kvůli vodě, proudu, potravinám a svým zaručeným lidským právům? Co bude pak? Diktatura EU už přece opět tajně zavedla trest smrti, který se smí při určitých okolnostech takzvaně provést.

V roce 1949 uveřejnil George Orwell svůj slavný román »1984«, který mezi lety 1946 a 1948 napsal na ostrově Jura u břehů Skotska a který mnozí četli nebo o něm alespoň slyšeli. George Orwell nebo román »1984« se cituje vždy v okamžiku, kdy se kriticky komentují monitorovací opatření státu, nebo se poukazuje na tendence vzniku dozorčího státu ve stylu Big Brother.

(Viz http://cs.wikipedia.org/wiki/1984_%28rom%C3%A1n%29)

Julian Assange, zakladatel WikiLeaks, a Edward Snowden, někdejší spolupracovník NSA, riskují na základě zveřejnění tajných informací svůj život a svoji fyzickou svobodu a zdraví (obzvláště Assange), ale to všechno bylo pro kočku, neboť nyní, když všude číhají zákeřné teroristické útoky, je vyděšený občan s chutí připraven k tomu, aby odkývnul zintenzivnění státního a soukromého monitorování v naději, že jeho nuzný život tím bude ušetřen. EU diktátoři a další diktátoři se chechtají pod vousy. Cesta k čipu do hlavy pro každého nově narozeného se pomalu ale jistě urovnává. Gestapo (tajná státní policie), fašizmus v Itálii a Španělsku, DDR, špehování, sama nedůvěra dokonce i v rodinách a mezi údajnými přáteli, brutalita atd. – vše se octlo v zapomnění nebo se zdá být někde daleko. Nyní jde přece jen o to, aby si každý sám zachránil svůj zadek, a tak se vydá všanc celá našimi předky dosažena soukromá sféra. Přitom by lidé měli namísto dodatečného monitorování jen drasticky omezit své přelidnění, zanechat provokací a zkusit žít podle tvořivě-přírodních zákonů a přikázání lidského bytí – to by bylo mnohem efektivnější a navíc ještě správné.

Lidé se z minulosti nic neponaučili; historie to dokazuje staletí, omyl, děje se tomu už po tisíciletí. Vysmívání se a peskování islámu ve věci zneuctívání proroka Muhammada křesťany odpovídá vysmívání se a peskování židů křesťany kvůli domnělému nebo stávajícímu »speciálnímu nadání« (např. zacházení s penězi) a určitým zvláštnostem jejich víry – to celé prostě prostředky dnešní doby. Nejhorší na tom všem je, že se o to skoro nikdo nestará – ani učenci, faráři, novináři, ani »vědci« ve věci náboženství atd. – zda učiněné výpovědi, resp. obvinění vůbec souhlasí! Musí se najít obětní beránek a k tomu je dobrý každý prostředek. Každé zvrácené zobrazení něčeho neznámého se bez reflexe a bez prohlédnutí přebírá a stoupenci náboženství nebo národnostní skupiny se vyřídí, věrně podle hesla: »Jó, tak můj bratr být nechceš? (= myslet a jednat stejně jako já) To ti rozmlátím kebuli a zemřeš!« Nestydatá drzost, bezcharakternost a neslušnost nemající obdoby.

Je sice známo, že do vynalezení moderního knihtisku (za pomocí vyměnitelných písmenek v tiskárně umožňující relativně výhodné a rychlé zhotovení větších nákladů) Johannesem Gensfleischem zvaným Gutenbergem v 15. století, byla většina lidu analfabety. Lid se tak cíleně a cenzurovaně dozvídal o církvi a o státu jen v ústní podobě, tedy neuměl ani číst, ani psát, čemuž tak je v mnoha zemích světa ještě dnes, ve třetím tisíciletí! Přesto se to všechno o Jmmanuelovi (alias Ježíš Kristus), o jeho učednících (a křesťanskou církví zatajovaných učednicích), o Pavlovi atd. a také o Muhammadovi, bere za bernou minci. Vždyť to někdo o nich sepsal po desetiletích, ba přímo staletích, později na základě pravých, nepravých nebo zcela vyfantazírovaných faktů ve zcela cizí řeči. I když dnes víme a např. přes Linguee (http://www.linguee.de) se už na 100% potvrdilo, že dnes přeložená německá věta např. v anglické, tj. v cílové řeči už jen stěží odpovídá originálu, tak se tento fakt u předávaných starých tradicí zcela opomíjí nebo dokonce popírá. Výsledek je ryzí konstrukt z toho, co osoba předávající informace, resp. překladatel(-ka) ze zdrojového textu vyčetl(a) a vyrozuměl(a). Vlastní přesvědčení, vlastní subjektivita a/nebo vlastní státní doktrína s obsahem víry je vždy a všude přítomná. Tak tomu bylo dříve, a tak je tomu i dnes. Jedna taková legrační příhoda je otištěna v »NZZ na neděli« ze dne 18. ledna 2015 pod názvem: »Anděl se zjevil Muhammadovi: Vznik koránu«. Mimo jiné tam stojí: … podle svého prvního životopisce jménem Ibn Ishaq se Muhammad ve věku 40 let stáhl do hor, aby tam meditoval. Jedné noci, když spal v jedné jeskyni na hoře Hira poblíž Mekky, se mu zjevil anděl Jibril (Gabriel). Přinesl s sebou popsaný hedvábný šátek a řekl: »Čti«. Když Muhammad odpověděl, že neumí číst, přitiskl ho anděl do šátku a opakoval výzvu tak dlouho, než Muhammad svolil. A anděl řekl: Čti jménem svého pána, Stvořitele, který stvořil člověka ze sražené krve. Čti, a nejšlechetnější je tvůj pán, ten, který učil používat rákosové pero, které jste neznali. Muhammad zopakoval tyto věty, které později nalezly cestu do koránu (do Sure 96). V dalších 22 letech následovala další zjevení. …«

Kdo něco takového čte, nevěří svým vlastním očím. (Zcela odhlédnuto od faktu, že anděl je buď jen fantazijní představa lidského mozku, nebo se vztahuje na mimozemšťana [Plejaren, JHWH Gospod / Allah], se kterým měl i Muhammad kontakt). Zde je Muhammad vylíčen skutečně jako jakýsi analfabet a blb, a věřící to očividně schvalují. (Pochybný satirik Andreas Thiel označuje důstojného proroka Muhammada dokonce jako »otrokáře, znesvětitele dětí a masového vraha«. Tato pomlouvačná tvrzení o prorokovi Muhammadovi mohou prýštit jen z nemocného vědomí.) Muhammad byl přitom nesmírně chytrý, vzdělaný a velmi moudrý muž, velký stratég a fundovaný znalec a uživatel tvořivých zákonů a přikázání – proto se mimo jiné zasazoval o rovnoprávnost muže a ženy! – a byl v pozitivním slova smyslu všemi mastmi mazaný. V každém případě byl znalý písma a uměl číst, což platilo i pro Jmmanuela a všechny jeho předchozí osobnosti z prorocké linie Nokodemiona.

K tomu několik důležitých vět z knihy »Otevřené slovo« (»Ein offenes Wort«) od Billyho (FIGU, Wassermannzeit-Verlag):

1371. Ovšem od nepaměti neměl ani pravdivý prorok Muhammad nikdy čas, aby osobně sepsal své učení a svá varování a proroctví, takže tím pověřil svého bratrance, který ovšem vše dle vlastního uvážení falešně interpretoval a sepsal natolik zfalšovaně, že učení Muhammada doznalo ještě horšího zneuctění, než co se stalo asi 500 let předtím s učením Jmmanuela kvůli jeho bratrovi Jakubovi a kvůli Pavlovi-Šavlovi a učedníkům Lukášovi, Matoušovi, Markovi a Janovi.

1372. Pravdivý prorok Muhammed byl nucen jednat ve známé podobě a vystoupit proti starodávným, modlářským bludným učením, stejně jako proti židovství a hlavně proti křesťanství.

1373. Jedině tento předem určený způsob jednání, hřímání proti bludným náboženstvím, zajistil, že tehdy převládající náboženství krve a nenávisti, stejně jako náboženství bludné víry křesťanské, nenabralo takové převahy, že by v rámci několika málo století ovládlo celé pozemské lidstvo natolik, že by pozemské lidstvo – úplně zaslepeno ve svém sektářském náboženství – bez jakékoliv milosti samo sebe zničilo v důsledku nestvůrných a světových nábožensko-sektářských válkách.

1374. Tak se musel objevit prorok Muhammad a opět přinést Učení pravdy ducha – tentokrát mimo předvídanou řadu přineseného učení.

1375. Takže se objevil coby pravdivý prorok mimo svůj normální cyklus, vědom si povinností a toho, že bude jako od nepaměti pronásledován a obviněn ze lží.

1376. Nicméně se ovšem ujal své povinnosti, jako to činil od nepaměti a jako svou povinnost naplnil ve svém opětovném životě jako HENOCH, ELIJÁŠ, JESAJÁŠ, JEREMIÁŠ a JMMANUEL, vždy jako pravdivý prorok, který – stále věrný zákonům a přikázáním Tvoření – zvěstoval pravdivé Učení pravdy a ducha.

V písemnostech, kde jsou výroky o údajném »synovi božím« nebo »prorokovi boha / Alláha«, se o jejich věrohodnosti pošetile nepochybuje ani tehdy, i když nelogikou přímo překypují. Tak jako Henoch, Elijáš, Jesajáš, Jeremiáš, Jmmanuel (alias Ježíš Kristus) byl i Muhammed pravý prorok z prorocké linie Nokodemjona – právě tak jako je jím Billy v současné době – jen byl tehdy Muhammed chybně označen coby prorok boha / Alláha. To bylo zapotřebí, neboť lidé byli velmi věřící, takže Muhammad je příležitostně označován jako »falešný prorok« (viz také knihy »Ein offenes Wort«, »Talmud Jmmanuel« a »Kelch der Wahrheit« – kniha celkového učení proroků, atd. Billy, FIGU, Wassermannzeit-Verlag).

Vraťme se zpět k heslům a titulkům uvedeným na začátku textu ohledně svobody, jako např.: »Svoboda zvítězí nad barbarstvím«, »Útok na svobodu«, »Útok na svobodu projevu a svobodu tisku« atd. K tomu je potřeba říct, že pojem »svoboda« má v pravdě zcela jiný význam než ten, který se obyčejně pod svobodou rozumí coby »stav autonomie subjektu« (Wikipedia DE), nebo co k tomu říká DUDEN na odkazu:

http://www.duden.de/suchen/dudenonline/freiheit

Pravá svoboda je stav vědomí, vypracovaném na základě předem daných tvořivě-přírodních, nezvratných zákonů a přikázání lidství. (Menschsein = lidské bytosti v reálném a pravém smyslu – pozn. překl.) Člověk je se svým blokem mentality – se svým vědomím, se svými myšlenkami, pocity a psychikou – jen přes svůj rozum a chápavost odpovědný za to, v jaké podobě a na jakém stupni evoluce pro sebe svobodu uskuteční. Pečuje-li se o svobodu ve správném smyslu, pak je to niterní svoboda, načež se říká, že člověk může být svobodný i poté, když je uvázán do okovů. Zákony a přikázání lidství (Menschsein = lidské bytosti v reálném a pravém smyslu – pozn. překl.) mu umožňují akceptovat jeho nepříjemný stav a přesto být šťastný a spokojený. Ve svobodě je obsažena i dobrovolnost; to znamená, začít něco z vlastního popudu, z vlastního rozhodnutí, bez nucení, zcela dobrovolně z vnitřního pohledu (Vernunft/chápavost) a chytrosti (Verstand/rozum) – anebo toho nechat – a to také přiznat všem ostatním lidem, aniž by se chtěli v nějaké klamné představě, lhostejno jakého druhu, o něčem přesvědčit či něco brutálně vynutit. V každém člověku – lhostejno zda v ženě, muži či dítěti – se má jen rozprostřít vlastní moc, aby si člověk byl stále vědomý svých vlastních myšlenek a pocitů a mohl rozšiřovat a používat své vědomosti, svou moudrost a své dovednosti a vše tak v něm mohlo směrovat k pravé lásce, svobodě, harmonii a míru. Vymývání mozku skrze nějakou bludně teroristickou organizaci nebo totální sledovací monitoring např. pomocí čipu v mozku zabraňuje téměř kompletně evoluci vědomí.

Lidstvo je na nejlepší cestě přivodit si sobě i svým potomkům až do vzdálené budoucnosti mnoho nouze, bídy, utrpení a škod důsledkem spirály zvráceného násilí, teroru, barbarství, nezodpovědnosti a nechápavosti. A je tu nebezpečí, že se lidstvo po stránce vědomí katapultuje zpět hluboko do středověku či ještě hlouběji.