Matka Tereza

aneb náboženské zaslepení v celé své krutosti

O matce Tereze bylo napsáno bezpočet knih. Byla vychvalována do nebes, zahrnována cenami, zbožňována jako svatá a – díky jednomu na rychlo vykouzlenému „zázraku“ – krátce po své smrti prohlášena za svatou. 26. června 2012, v 20.15, byl na kanálu Bayern „alpha“ vysílán film Michaela Busseho a Marie-Rosa Bobbi s názvem: „Tíživé dědictví Matky Terezy“. Pořad byl kritický, byť jen mírně, a podnítil mě k tomu, abych pátrala dál a nalezla další kritické hlasy o této dominantní ženě. To nebylo vůbec tak snadné, neboť v záplavě chvalozpěvů kritika doslova zanikla.

Nyní bych ráda pustila ke slovu několik kritických knižních autorů, filmových tvůrců či přímo postižených. Jejich výpovědi lze dohledat na internetu, popř. ve filmových dokumentech. Veškeré zdroje jsou uvedeny na konci článku.

Zde předkládám několik krátkých výňatků z jednotlivých autorských příspěvků:

• Jednou z námitek Aroupa Chatterjeese je, že se Kalkata stala celosvětovým symbolem bídy, jelikož matka Tereza tuto kulisu potřebovala pro svou kariéru, slávu a peněžní dary. „Na Kalkatu se pohlíží jako na město plné žump a špíny, které obývají žebráci, bezdomovci, nemocní leprou a lidé s chybějícími končetinami, ve městě bez ulic. V očích Západu je zde jen jedna dobrá věc, totiž matka Tereza a její řádové sestry, které se touto bídou čas od času prodírají a sbírají chudé. To je v hlavách světové veřejnosti naneštěstí pevně zakotvený, leč mylný obrázek. Domnívám se, že zpočátku měla matka Tereza velmi dobré záměry s velmi jednoduchou nabídkou, ale potom domov pro smrtelně nemocné zveličila v nejvybranější nemocnici světa. Dnes bych jej každopádně nazval hospicem. V době, kdy jsem jej navštěvoval a ona ještě žila, by tam mnoho Kalkaťanů neubytovalo ani svá domácí zvířata.“
• „Utrpení a snášení bolestí bylo v tomto domově pro smrtelně nemocné takříkajíc všem předepsáno, nejen katolíkům.“
• „Zpočátku bylo mezi dobrovolníky i mnoho lékařů. Ti byli první, kdo v odborných časopisech vyjadřovali ostrou kritiku: Chybějící hygiena, žádná lékařská péče, hrozivý diletantismus při práci dobrovolníků. Matka Tereza jim odpověděla takto: ‚Jsme nepochopeni; jsme chybně          interpretováni; nejsme zdravotní sestry; nejsme lékaři; nejsme sociální pracovníci; jsme náboženští.‘
• „Pro své pacienty neměla žádné čisté postele, ale jen malá, uzounká lehátka. Nemocným bylo zakázáno vycházet na chodbu. Měli zůstat ležet. Nedávali jim žádné jmenovky, jen čísla, a nesměli přijímat žádné návštěvy.“

Aroup Chatterjee, lékař, narozen a vychován v Kalkatě

• Když jsme vstoupili do domova pro smrtelně nemocné v Kalighatu, na jihu chudinské metropole Kalkata, probíhal právě ranní úklid. Pacienti vylévali svou moč na podlahu. Čištění probíhalo studenou vodou tak, že se podlahy stříkali hadicemi. Za tím účelem posouvali dobrovolníci pomocí dvou tyčí pryčny na kolečkách. Zda mají lidé nakažlivé nemoci, nebylo možné vyzvědět, neměly žádná jména, ale jen čísla. Vlasy jim byly při vstupu ostříhány.
• „Bůh rozhoduje, kdo bude žít a kdo zemře“, těmito slovy matka Tereza ve svých domovech neustále odmítala skutečnou lékařskou péči.

Michael Busse a Maria-Rosa Bobbi, filmoví tvůrci

• „Byly tam 4 žínky, pro 40 pacientů. Teprve později jsem přišla na to, že mít velmi málo věcí je součástí nápadu. Prádlo nemocných se pralo ve studené vodě. Při mytí nádobí jsme všichni dřepěli na podlaze jako Amišové a myli v dížích se studenou vodou plechové nádobí.“
• „Nebyli jsme informování, kdo má jakou nemoc. Jedna z pacientek, o níž jsem pečovala, byla HIV pozitivní. To jsem se dověděla teprve po 4 týdnech. I ji normálně myli a krmili.“
• „Byli zde i někteří nemocní, kteří si na zeď chtěli pověsit obrázky svatých; ty byly hned nato odstraněny, a to se jednalo o katolický dům. Postupem času se člověk začne ptát na pozadí a souvislosti těchto věcí: Proč se musejí stříhat vlasy, proč jsou hygienické podmínky takové, jaké jsou, proč jsou nemocní v této podobě vystavováni pohledům senzacechtivých návštěvníků a praktikantů?“

Else Buschheuer, novinářka a dobrovolnice po dobu dvou měsíců
Část filmového příspěvku Busseho/Bobbi

• O všech těchto námitkách bychom se sestrami a následnicí matky Terezy rádi hovořili, ale ty odmítly. Museli jsme podepsat papír, na němž stálo: Žádná interview se sestrami, žádná interview s pacienty, žádná interview s dobrovolníky v rámci domova pro smrtelně nemocné; natáčecí práce ne delší jak půl hodiny. Tak nám zůstaly jen pohledy na lidi, s nimiž jsme nesměli hovořit.
• Reportér: „Do dnešního dne je kritika práce matky Terezy sotva známa. Aura „města radosti“ (jak zní knižní titul o matce Tereze a její práci) s jejím domovem pro smrtelně nemocné předčí vše. Možná je to tak i proto, že dobrovolníci stěží vědí, co si pacienti myslí, jelikož nemluví jejich řečí. – Město radosti jsme si představovali poněkud jinak.“
• Matku Terezu po celý život neomrzelo pranýřovat osamělost jako utrpení západní civilizace. Ale těmto lidem se, zdá se, nevede lépe.
• Ten příběh je tak neuvěřitelný, že tým reportérů výše uvedeného filmu najal tlumočníka z Goethe-institutu, který hovořil hindsky a bengálsky, aby si s lidmi mohl promluvit. Tlumočník: „Neustále se pokoušeli získat od sester pomoc, ale ty je posílali pryč.“ Následují působivé příběhy postižených příslušníků rodiny.
• Pak poprvé uvidíme těžce nemocnou ženu ležet na podlaze, zde v tomto slumu, 100 metrů před vchodem do domova matky Terezy. Lidé vyprávějí a vzájemně se doplňují: „Je nemocná, ale sestry sem nepřijdou. Pokud zdejší lidé jednoho ze svých, který je takhle nemocný, položí přímo před bránu, sestry ho nepřijmou.“ A pak slyšíme opakovaně tentýž příběh. Tlumočník: „V noci sem přicházejí členové rodin sester a berou si s sebou tolik věcí, kolik jen unesou, rýži, oblečení, léky.“ – Tak vypadá nárok na lásku k bližnímu a její skutečná podoba!

Michael Busse a Maria-Rosa Bobbi

• Video, které Dr. Aroup Chatterjee natočil jeden rok před úmrtím matky Terezy, ukazuje, jak pátral v bezprostředním okolí domova a hovořil s lidmi, kteří velmi často vídávali, jak sestry vykládají zdravotní prostředky, dary a léky poslané pro chudé z celého světa. Jedna žena líčí svá pozorování. Opakovaně prosila sestry o pomoc a stále byla odmítána. Tvrdila, že sestry si ponechávají dary pro sebe. „Byla jsem velmi překvapena, nevěděla jsme, že se něco takového děje, a zeptala jsem se: ‚Je to skutečně doopravdy tak?‘“ Jeden muž to potvrdil: „Copak nevíte, že dary prodávají v obchodech po okolí a darují je svým rodinným příslušníkům a nikoli obyvatelům slumu?“ Video zachycuje ženu, která hledala v dětském domově matky Terezy útočiště. Její muž ji mlátil. Proto se svými dvěma dětmi ve 22 hodin zaklepala na dveře. Sestry jí sice dovolili strávit s jejími dětmi noc ve dvoře, ale v pět ráno je pak všechny tři postavily přede dveře. Bez jídla a pití. Sestry poslouchaly naříkání a jednoduše děti přešly. „Byla jsem velmi překvapená, že dětem nedaly ani nic k jídlu, ani sušenku, trochu mléka, zkrátka nic, a to za těchto podmínek. V dalším průběhu se jedna matka posadila se svým nemocným dítětem přímo přede dveře. Přitom vyprávěla, že jí sestry nabídly, že si nemocné dítě vezmou, ale jen tehdy, když se ho vzdá. Odmítla, protože své dítě milovala a nechtěla o něj přijít.“ Matka Tereza: „Tady se mohou Indové učit vcítit se do utrpení Krista, proto je zde sotva lékařská péče.“ – „Vzpomínám si na jednu ženu s rakovinou, která měla ohromné bolesti, a já jí řekla, víte, to je polibek Ježíše, znamení, že jste Ježíši na kříži tak blízko, že vás může políbit. A ta mi odvětila, řekněte Ježíšovi, ať mě přestane líbat.“ Matka Tereza se smála! Dr. Chatterjee k tomu uvádí své        mínění: „Domnívám se, že člověk nemusí být lékař, aby věděl, jak je kruté vyprávět lidem         něco takového. Zaprvé většina zdejších lidí nejsou křesťané a zadruhé lidé v Indii trpí bez ustání. Trpí od narození a na konci jejich života by jim člověk snad mohl dát trochu pokoje, než aby je dodatečně zraňoval a vysvětloval jim, že utrpení je přivádí blíže Kristu, kterého většina z nich vůbec nezná. Domnívám se, že je to nemilosrdné a kruté.“

Dr. Aroup Chatterjee

• Od nedávna už se ví, že matka Tereza již brzy bojovala o svou víru. Ve svém dopise „Ježíšovi“ napsala již roku 1959: „Ve své duši cítím, že mě Bůh nechce, že Bůh ve skutečnosti neexistuje. Jestliže neexistuje Bůh, pak nemůže existovat ani duše.“ I přesto bylo jejím přáním a ctižádostí stát se svatou. Není to podvod na lidech? „Pokaždé, když jsem chtěla vyprávět pravdu o tom, že nemám žádnou víru, nedostávalo se mi slov. Má ústa zůstala němá.“

Michael Busse a Maria-Rosa Bobbi

• Náboženská fundamentalistka, demagožka, obskurantka a služebnice světské moci.

Christopher Hitchens

• Ze zpráv, které se zčásti opírají o výpovědi někdejších spolupracovníků/ spolupracovnic společenství jeptišek, vychází najevo nehorázné pohrdání lidmi, s nímž „misionářky milosrdenství“ přistupovali k chudým.

Je zajímavé, že řád nezveřejňuje své finance, ačkoli to indické právo pomocným organizacím předepisuje. I v ostatních zemích zůstávají data nepřístupná, tedy i v Německu. Podle odhadů se však roční příjmy pohybují na úrovni trojciferného miliónového obnosu. Správa je přitom z velké části bezplatná, vyřizuje ji 4000 sester a 300 000 dobrovolných pomocníků. To zprvu budí dojem, že dary putují bez velkých ztrát přímo k postiženým. Avšak čísla z Velké Británie (1991) ukazují, že oproti v přepočtu 5,3 miliónu německých marek příjmů existuje na straně výdajů jen nepatrných 360 000 německých marek. Co se děje se zbylými milióny? Na základě mezitím již známých informací lze považovat za jisté, že peníze z bohatých zemí do těch chudých neputují. Jakmile je v některé zemi zřízena nějaká stanice „misionářek milosrdenství“, musí se o své financování postarat sama. Někdejší jeptišky a spolupracovníci/ spolupracovnice navíc informují o tom, že se věcné dary hromadí a že peníze do oblastí trpících nouzí nejsou transferovány ani tehdy, pokud dárci výslovně uvedli účel použití.

Většina peněz skončí v Římě, na kontě vatikánské banky. Ať už se tam s nimi děje cokoli – chudým ve světě k dobru nepřijdou. Svým finančním hospodařením matka Tereza systematicky odmítala pomoc, neboť tak neproběhla žádná výstavba efektivní organizační struktury. Sestrám se nedostává ani běžného ani následného vzdělávání, mnoho pomocných zařízení nepracuje profesionálně a zakladatelka řádu byla na tento stav očividně ještě pyšná.

Tento cynický postoj nevede jen k tomu, že darované peníze nejsou používané na plánovaný účel, ale svědci nadto popisují lidmi pohrdající zacházení, které ve stanicích misionářek mají panovat. Nemocní tuberkulózou nejsou izolováni, injekce nejsou řádně desinfikovány, z principu se nepodávají žádné tlumící prostředky proti bolesti. Britské noviny „Guardian“ viděly v hospicích pro umírající jen „organizovanou formu odmítané pomoci“.

Jako by to ještě nestačilo, vyskytly se nyní i výtky, že je řád zapleten do aktivit obchodu s dětmi. Zprostředkovatelské místo ve Spolkové republice Německo je spolek Pro Infante, který je kvůli svým praktikám silně kritizován řadou expertů na adopci. Motivace je jak u misionářek, tak i u jejich německých pomocníků zdá se v prvé řadě ideová: Udělat z chudých pohanských dětí dobré křesťany.

To, že se jeptišky dokonce propůjčují k tomu, aby manipulovaly s dokumenty, se jeví překvapující pouze na první pohled. Jestliže vyprávění vystoupivších misionářek souhlasí, jsou mladé ženy od začátku vystavovány velkému psychickému nátlaku, který je znám u sekt a jiných psychoskupin a jenž má za cíl zrušit identitu jeptišek. K tomu patří co nejpřísněji regulovaný průběh dne stejně jako odpírání spánku, cenzura četby a časté přemísťování, aby navenek nebyla otvírána žádná okna a nemohly být vybudovány žádné mezilidské vazby. Že takto přizpůsobovaní lidé mohou změnit svá etická měřítka a službou Bohu (domnělému, pozn. FIGU) vyvažovat světské právo a zájmy lidí, je dostatečně známo.

Zájem o lidi ani o změnu jejich sociální situace nositelka Nobelovy ceny neměla. Neboť jedno věděl tento anděl chudých až příliš dobře: Jen když budou i nadále existovat chudí, mnoho chudých, může být ona i nadále jejich andělem.

Gunnar Schedel

• Dr. Dipankar Chakraborti, vědec z Univerzity v Jadvpuru je expert na jeden problém, který se stal novým utrpením Kalkaty: Keratóza po otravě arsenem, kožní nemoc často související s rakovinou kůže a způsobená otrávenou podzemní vodou. Vědec odhaduje, že zamořená oblast zahrnuje kolem 40 000 čtverečních kilometrů a že účinku jedu jsou vystaveny na dva milióny lidí; u 200 000 z nich se projevují příznaky nemoci, kterou dosud úřady dalekosáhle ignorovaly (k roku 1996). „Toto je cena, kterou platíme za nárůst populace“, podotýká. „Buď začneme drasticky snižovat křivku porodnosti, nebo bude v roce 2025 celá tato oblast pouští. Proto je stanovisko matky Terezy k potratům tak absurdní.“

Dr. Dipankar Chakraborti

• Aby byla Tereza oficiálně svatořečenou, musel se dostavit posmrtný zázrak. Ten byl rychle nalezen v malém městě Dangram, v osobě chudé Indky Moniky Besra. Rok po smrti řádové matky se prý tato žena s bolestmi v podbřišku obrátila na sestry. Medailón s dobrou jeptiškou její problém v mžiku vyřešil – nádor v podbřišku byl zázračně vyléčen. Její manžel proti této verzi příběhu měsíce protestoval: „Moji ženu vyléčili lékaři a žádný zázrak.“ Besra předtím skutečně pobývala v nemocnici. „Toto tvrzení o zázraku je naprostý nesmysl a mělo by být každým zatraceno.“ míní i Ranjan Kumar Mustafi, Moničin ošetřující lékař. „Měla středně velké bujení v podbřišku, které bylo způsobeno tuberkulózou. Léky, které jí byly podány, zredukovaly cystickou uzlinu, která po roce zmizela.“ Člověk by měl vědět, že matka Tereza není mezi kalkatskými intelektuály příliš oblíbená.
• Ale na dobrou věc lze přece jen ještě někdy vydat peníze, a tak alespoň Moničin manžel před svatořečením ještě včas změnil svůj názor. „Bylo to (matky Terezy) zázračné uzdravení, které pomohlo mé ženě. Nyní dostáváme, mé děti i já, s pomocí jeptišek vzdělání a mohl jsem si dovolit koupit malý kus země. Vše se změnilo k lepšímu.“ S trochou PR-tréninku se Selku Murmu jistě také naučí, že tuto část nemusí bezpodmínečně vyprávět reportérům.
• Zkoumáme-li nepředpojatě životní dílo matky Terezy, musíme v jejím případě konstatovat systematické zkreslování skutečnosti a takřka úplnou absenci kritické analýzy. Mediální historii této požehnané Albánky zahájil Brit Malcolm Muggeridge – „bez něj by se svět o matce Tereze možná nikdy nedověděl“, napsaly po její smrti noviny Catholic Times 12. října 1997. Muggeridge, fanatický konzervativec, považující sekulární liberalismus za „největší ze všech destruktivních mocí“, patřil k žurnalistům sponzorovaným institucí „Congress for Cultural Freedom“. Zde se jednalo o jednu organizaci CIA, která měla v Evropě etablovat proamerickou kontrakulturu vůči komunismu. Vedle „nekomunistické levice“ finančně podporovala abstraktní umění a „postmoderní“ myšlení jako sociálně irelevantní výrazové formy liberálních levičáků.
• Pro fundamentalistu Muggeridge byla však matka Tereza figura, kterou potřeboval, aby svou ideologii rozšířil po celém světě. Podporovatele tohoto záměru nalezl především v USA.
• Již roku 1971 prorokoval Muggeridge matce Tereze Nobelovou cenu a ještě dlouho před její smrtí bylo rovněž předpovězeno i její brzké prohlášení za svatou. Tereza se z jeptišky stále více vyvíjela v mediální figuru, cestovala po světě za různými mezinárodními příležitostmi a v liberálních kruzích platila i jako možná reprezentační zástupkyně papeže. U každého politika, kterého potkala, se zasazovala o zákaz potratu, tabletkám proti početí a kondomům. Po dvou nezdařených pokusech jí byla roku 1979 propůjčena Nobelova cena jako výsledek dobře financované kampaně.
• Jaká je však temná pravda o matce Tereze? Měla i jiné politické názory než politicky korektní hlavní proud? Nebyla to v podstatě dobrosrdečná a upřímná pomocnice chudých? Chatterjee dokumentuje, že Tereza v médiích systematicky lhala o povaze a rozsahu své práce, zatímco ve skutečnosti její personál smrt spíše podporoval, než aby ji potíral, a ignoroval volání o pomoc dokonce i tehdy, přicházelo-li z nejbližší blízkosti.
• Při krizích na subkontinentu nehraje Terezin řád beztak prakticky žádnou roli. V 11. kapitole srovnává Chatterjee „Misionářky milosrdenství“ na základě různých kritérií s misií Ramakrishny, např. v reakci na krize a katastrofy – autor vyčísluje 16 událostí posledních let, v nichž Ramakrishna poskytl pomoc, zatímco Tereza nepomohla v žádném. Při velkých katastrofách byla „žijící světice“ často ve své druhé zvolené vlasti, v Římě, ve Spojených státech nebo na mezinárodním turné proti potratům. Dokonce i její duchovní poradce Edward le Joly, autor jedné z nesčíslných hagiografií o Tereze (hagiografie = výzkum a popis života svatých, pozn. FIGU), poznamenal již roku 1986 v rozhovoru s jednou sestrou, že Tereza je „ustavičně nepřítomná“. Několik pokusů princezny Diany setkat se s Terezou v Kalkatě selhalo, protože tam Tereza nikdy nebyla – setkání se tedy nakonec odehrály v Římě a New Yorku.
• Zatímco neustále bědovala, jak je to hrozné, že je vzdálena trpícím Kalkaty, musela toto město, v němž jsou kontracepce a potraty bez problémů dostupné, potajmu nenávidět – zde by o utrpení „nenarozeného života“ nikdy veřejně mluvit nemohla, aniž by byla přinejmenším verbálně zlynčována, jak Chatterjee konstatuje. Reálné smrti lynčováním se však přiblížila tehdy, když v prosinci roku 1984 k tématu Bhópálské průmyslové katastrofy, při níž zahynulo tolik lidí jako při útocích na Světové obchodní centrum, prohodila pouze: „Forgive, forgive.“ (Odpusťte, odpusťte.) Při zabezpečování obětí nehrála ona, ani její řád roli stojící za zmínku – krom samozřejmě zpráv v západních médiích, která všechna sdělení tisku nekriticky reprodukovala.
• Kdo se nyní domnívá, že Agnesë Gonxhe Bojaxhiu je kontroverzní svatá, ten nezná dějiny katolické církve. Přitom člověk nemusí pohlédnout jen na svatořečení a blahoslavení z mladší doby, jako kupř. v případě Josemaria Escriva, zakladatele ultraortodoxní nátlakové skupiny „Opus Dei“, nebo požehnání arcibiskupa Stepinace ze Záhřebu, který podporoval chorvatské fašistické hnutí ustašovců při zavraždění 350 000 Srbů. Otto von Corvin psal v knize „Pfaffenspeigel“ roku 1845 (lze velmi doporučit se tím probrat, buď v knižní podobě či na internetu!) o „milých, dobrých svatých“, jejichž hlavním výkonem bylo podle něj potlačování vlastních rozkoší za pomoci různých forem sebeodříkání sahajících až ke kastraci. Vedle toho se první svatí zabývali především tím, aby vykořenili nenáviděné pohanství. Svatý Mikuláš z Myry, dnes známý svým zpodobněním na reklamách Coca-Coly, zničil početné pohanské chrámy pohanské bohyně Diany – jeho svátek je 6. prosince, shodou okolností na Dianiny narozeniny. I svatý Martin zničil mnoho svatyň a mimoto kácel i nábožensky uctívané stromy. A svatý Cyril Alexandrijský v roce 415 rozkázal či trpěl brutální zavraždění pohanské učenkyně Hypatie. Hypatie byla tak známá, že ji dokonce i křesťanští učenci jako Socrates Scholasticus nejvyšší měrou chválili jako krásnou, moudrou, ctnostnou ženu.

Erik Möller

Dne 10. srpna 1999 krátce o tomto tématu hovořili při 257. kontaktním rozhovoru Billy a Ptaah, zde je výňatek:

Billy     … Pak něco jiného: Možná je ti známo, že takzvaná »matka Tereza« má být zanedlouho v rychlém procesu svatořečena. Ty sám jsi mi ale ohledně této ženy řekl, že je kriminálnice, která pod rouškou víry a náboženství páchá, resp. spáchala těžké zločiny, neboť mezitím už zemřela. Jak od tebe a z různých pozemských zdrojů vím, byla to zlodějka dětí, které kradla mnoha indickým matkám a za drahé peníze je prodávala bezdětným cizincům. Matkám, kterým děti ukradla – ve spolupráci s ostatními sestrami ze svého řádu –, vyprávěla, že děti jí svěřené zemřely atd. Dále si také nahrabala miliony dolarů na darech, které jí byly svěřeny, aby jimi zmírnila nouzi trpících a postavila za ně nemocnice a pečovatelské domovy atd. Všechno to množství dolarů, které jsi mi ještě před nedávnem vyčíslil na 3,5 miliardy a které matka Tereza z větší části vyžebrala a gaunersky vyloudila od hlav států a hospodářských předáků atd., se nikdy nevydaly na účely, které uváděla. Jen málo dolarů putovalo skutečně na zmíněné účely, zatímco velký zbytek, totiž více jak 1,7 miliardy – pokud si správně vzpomínám na tvé údaje –, tato podvodnice odnesla do Říma, aby naplnila papežskou pokladnici. Může se to takto otevřeně ponechat a rovněž to uveřejnit, nebo bych o tom měl raději pomlčet?

Ptaah    To, co jsem ti uvedl v souvislosti s touto podvodnickou malou ženou, odpovídá skutečnostem a jsou to fakta, takže se tato vysvětlení také smí otevřeně zmínit.

Tolik tedy hlasy, které matku Terezu, resp. způsob jejího jednání, její postoj, hrabivost a kriminalitu stavějí na pranýř.

Agnesë Gonxhe Bojaxhiu, alias matka Tereza, nevyrostla v chudobě, pocházela z velkoburžoazního domu. Její otec byl šéfem obchodního podniku. I po jeho brzké smrti měla rodina dobrý příjem. Agnesë a jejím oběma sourozencům se dostalo vynikajícího školního vzdělání.

Agnesë Gonxhe Bojaxhiu se vyvinula v nanejvýš zchytralou, hrabivou, bezcitnou, sadistickou, zákeřnou a prolhanou ženu toužící po uplatnění a disponující krajně silnou vůlí. Ženu, která žíznila po uznání a byla schopna klamat celý svět ve stěží překonatelné míře. Jak bylo možné, že se takto proslavila, tolik toho dosáhla, požívala neobyčejné volnosti a mohla nahrabat miliardy? Jejím tajemstvím byla zástěrka křesťanství a její domnělá láska k bližním. Využila náboženského zaslepení lidstva, což zase jednou dokazuje, že bludná víra poškozuje rozum a úsudek. Jak víme z dobře informovaného zdroje, tak ona sama byla zcela bez víry – stejně jako tomu bylo a je v případě mnoha církevních činitelů a činitelek až po mnohé papeže.

Bůh, bozi, svatí a vše, co spadá do této kategorie, jsou smyšlenky lidí. Bludná víra v Boha je choroba lidského mozku srovnatelná se schizofrenií. Tato nemoc se geneticky dědí na potomstvo a patřičná výchova se stará o to, aby mohla dále prospívat a bujet. Čím výraznější tato dědičná vloha je a čím silněji je v aktuálním životě podporována, tím více se může zvrhnout v chorobné zaslepení, fanatismus a nejhorší sektářství anebo může člověka docela jednoduše zotročit, zatížit a držet ve víře, že toto je normální. Z toho nevyjímaje ani hlavní náboženství, a tedy ani zemské církve, neboť i ony vykazují silné sektářské rysy a představují vlastní původ bujícího sektářství. Jeden nežit se tak řadí vedle druhého.

Náboženství, sekty a falešné filosofie se všemi svými blouznivci, fanatiky, mocichtivci a tuze zbožnými živly na naší planetě způsobily, že tvořivě-přírodní zákony a přikázání se svou vysokou etikou a morálkou stále více zanikaly a byly rozmlženy a zfalšovány bludnými učeními a lidskými výplody. Všechny dobré ctnosti lidské povahy, jako soucit, upřímnost, láska k bližnímu, pocit zodpovědnosti, disciplína, hřejivost soucitu, poctivost, spravedlivost a ctihodnost atd. nemají s náboženskou vírou absolutně nic společného, přičemž tyto ctnosti víra ani nikterak nepodporuje. V zásadě jsou všechny tyto vysoké hodnoty přítomny již tehdy, když forma ducha a blok vědomí 21. dne po zplození vstoupí do nového drobounkého lidského plodu. Tyto hodnoty se tedy nedostavují až v průběhu života, nýbrž jsou v zásadě přítomny v bloku vědomí nového člověka. Člověk je však musí ve svém životě hledat, postihnout a v rámci sebevýchovy rozvinout a pěstovat. Náboženská víra k tomu zapotřebí není – pouze přiměřená, dobrá a poctivá výchova a sebevýchova –, neboť ta se, byť byla geneticky zděděna, rozvíjí až později vinou chybné a na náboženském sektářství založené výchovy, jakož i okolními vlivy tohoto druhu. Všichni ti vyfantazírovaní, imaginární bozi všech náboženství a sekt – vedle jejich guruů atd. – požadují od svých věřících bezpodmínečnou poslušnost, vzývání, zbožňování a slepou víru, jinak na ně čekají drakonické tresty, peklo a očistec anebo pozdější špatné inkarnace atd. – a tíž zlovolní bozi mají být údajně bohy lásky, soucitu, spravedlivost, míru, obsáhlé svobody a harmonie a požadovat od svých věřících shovívavost, lásku, spravedlnost a soucit atd.!

Takzvaná hlavní náboženství, jakož i jejich takřka nespočetné sekty, resp. jejich zástupci, vykládají vlastnoručně zfabulovaná »boží přikázání« podle libosti, a šířili od nepaměti až po dnešní dobu ta nejtotalističtější a nejhůře vědomí zotročující bludná učení, která jen lidské mozky, choré bludem náboženského sektářství, mohly a mohou vymyslet. Především křesťanské církve, které se samozvaně povznášejí nad všechny pochyby a nárokují si absolutní neomylnost a pravdu, kráčí krvavou stopou válek, mučení, vražd, zabíjení, inkvizice a zločinů vší možné krutosti; a všechny v poslední době odkryté zlořády církevních institucí ukazují, že se na tom odjakživa mnoho či vůbec nic nezměnilo a že mnozí církevní představitelé a představitelky jsou stejně jako dříve schopni všeho zvráceného zla.

V kontrastu s tím učí Učení ducha, že Tvoření, Universální vědomí coby pratvůrčí energie a síla všech věcí a existence nikdy a nikdy nezasahuje do žádných záležitostí života a existence lidí, zvířat či rostlinstva a ani do světového dění. V zásadě jen nechává působit své zákony a přikázání ve formě kauzality. To se vztahuje rovněž na utrpení, o němž „tuze zbožní“ jedinci, jako taková matka Tereza, prohlašují, že je zde proto, aby lidem přiblížilo Boha. Ve skutečnosti však trápení rovněž spočívá na tvořivě-přírodních zákonitostech kauzality. Začne-li člověk nějakým způsobem trpět, pak toto utrpení vychází z průběžných aktuálních okolností, což zahrnuje přírodu, která je anebo byla dohnána ke zvrhlosti. Vše má svůj logický, přirozený průběh, svůj zcela přirozený původ, který je určen tvořivě-přírodními kauzálními zákony a přikázáními. Jestliže se do nich člověk nezačlení, pak tím sám podporuje nějaké utrpení, podle okolností nejrůznějšího druhu. Tento fakt ozřejmuje, že člověk je v každém ohledu sám odpovědný za všechno své trápení a neštěstí atd., ledaže je soužen trápením a škodami, jež způsobili jiní lidé či jiné nezaviněné příčiny. Každý člověk disponuje při svém narození zcela novým vědomím a novou, zcela ryzí a čistou osobností, aniž by byl vázán karmou či něčím podobným v důsledku nějakých přečinů v minulém životě.

Nyní ještě krátká zmínka o přelidnění: Přelidnění nadále závratně roste a přináší lidem nevýslovné utrpení i proto, že k tomu samozvaná „misionářka milosrdenství“ velice přispěla. Vozila se dlouhá léta po celém světě (samozřejmě zadarmo) a přikazovala lidem, aby se množili – podle vůle papeže v Římě a na základě nesmyslného požadavku imaginárního biblického Boha: »Buďte plodní a množte se«. (Kniha Genesis, 1.28). Hlásala, že zabránění početí je dílem ďábla a že potrat je v každém, skutečně v každém případě, nutno co nejostřeji odsoudit, byť by plod vznikl znásilněním. Namísto aby svým svěřencům umožnila člověka důstojné umírání či opětovné uzdravení a vybudovala rozumnou a užitečnou infrastrukturu, profilovala se raději se svými mylnými názory po celé planetě.

Vskutku, to všechno ukazuje, jak nestydatě tato po čiré moci dychtící žena, ukrytá pod bílou kutnou s třemi modrými proužky, dokázala využít bludnou víru mas.

Zdroje:

• Aroup Chatterjee: „Mother Teresa, The Final Verdict“, knihu lze v úplném znění stáhnout na stránkách nakladatelství. Jedná se o 400stranné a kompletně zdroji doplněné sumaré Terezina životního díla.
• Walter Wüllenweber: Článek v časopise Stern z 10. 9. 1998. „Nehmen ist seliger denn geben. Mutter Teresa: Wo sind ihre Millionen?“ („Brát je požehnanější než dávat. Matko Tereso: Kde jsou vaše milióny?“)
• Tariq Ali a jeden text od Christophera Hitchense, dokumentární film z roku 1994 „Hell´s Angel“. („Anděl z pekel.“)
• Christopher Hitchens, skvělý britský spisovatel, napsal knihu s titulem: „Misionářství: Matka Tereza v teorii a praxi.“
• Erik Möller. Jeho článek vyšel 19. 10. 2003 při příležitosti blahořečení Agnesë Gonxhe Bojaxhiu, alias matky Terezy; lze si přečíst v internetovém magazínu Telepolis.
• Susan Shields: „Mutter Teresas Haus der Illusionen“ („Dům iluzí matky Terezy“.) Zpráva někdejší „sestry milosrdenství“, která 10 let sloužila řádu.
• Marianne Sammer: Mutter Theresa, C.H. Beck Verlag, Mnichov 2006, 128 stran.
• www.calcuttarescue.ch, zpráva o Dr. Jackovi Pregerovi a jeho životním díle (jde to i se správnou zdravotní pomocí).
• Gunnar Schedel: „Selig sind die Armen; ihre Menschenverachtung weist Mutter Teresa einen Platz unter den Englein zu.“ („Blažení jsou chudí; její pohrdání lidmi řadí matku Terezu po bok andělíčků.“) Prvně zveřejněno v magazínu MIZ 4 / 99.
• Dr. Dipankar Chakraborti: Jeho citát byl vyňat z článku Tiziana Terzaniho, který vyšel v časopise „Der Spiegel“ (47 / 1996) pod názvem: „Eine Heilige erster Klasse.“ („Prvotřídní svatá.“) O Dr. Chakrabortim a jeho práci ohledně znečištění podzemních vod arsenem v Indii existuje na internetu mnoho příspěvků.

Brigit Keller, Švýcarsko

Výňatek z 543. oficiální kontaktní zprávy ze soboty, 3. srpna 2012

Ptaah To, co Brigitt napsala, má celkově dobrou kvalitu a odpovídá to ve všech ohledech skutečnostem. Článek se velmi dobře hodí ke zveřejnění v nějakém bulletinu. Protože se bulletinový spis po internetu celosvětově rozšíří a přečte si jej mnoho pozemšťanů, lze tím dosáhnout velké a rozsáhlé osvěty ohledně skutečných faktů okolo této opovrženíhodné »matky Terezy«.

Billy    To si s Brigitt také myslíme. Shledáváme rovněž, že tento článek vlastně patří i do kontaktních zpráv, proto jsem ti ho předložil k přečtení, abychom o tom mohli mluvit. Co mě ohledně této věci ale ještě udivuje je: Proč nechávala tato ďábelská žena ostřihávat vlasy svým již beztak trápeným a na smrt odsouzeným obětem?

Ptaah Kriminálně tak nahrabala velmi mnoho peněz, neboť vlasy s velkým ziskem prodávala obzvláště v Evropě a v USA výrobcům vlasových náhražek.

Billy   Máš tím na mysli paruky a příčesky?

Ptaah To je smysl mého vysvětlení.

Billy    A to, co jsi řekl v roce 1999 při 257. oficiálním kontaktním rozhovoru o gaunersky vymámených finančních obnosech a o tom, co z toho patolízalsky vysypala papežovi do Říma, to je správně a v kontaktní zprávě tedy není žádná tisková chyba, že?

Ptaah Údaje jsou bezpochyby správné. Tato zvrácená osoba vyloudila od bohatých i chudých po celém světě celkem 3,5 miliardy amerických dolarů, z nichž 1,7 miliardy přihrála papežům do Vatikánu v Římě. Její vlastní kariéra začala 10. září 1937 v Darjeelingu v Indii, přičemž se dlouhá léta všemi myslitelným prostředky snažila uskutečnit své plány, které pojala již velmi záhy. Vlastní počátek se jí za tím účelem podařil v roce 1949, kdy v jednom kalkatském slumu otevřela první školu a mohla se tak vkrást do přízně papeži Piusovi XII., který působil mezi lety 1939 až 1958 a podporoval tuto falešnou misionářku všemi možnými prostředky, jimiž jen disponoval. Dále jí také coby vrchní představené udělil povolení k vybudování »Společenství misionářek milosrdenství«, v jejímž čele působila až téměř do sklonku svého života. Následovník Piuse XII., Jan XXIII., této ženě rovněž propadl v každém ohledu a rovněž jí podporoval, a když v roce 1963 zemřel, přešlo totéž dědictví i na papeže Pavla VI. a pokračovalo až do roku 1978. Pak ale přišel papež Pavel I., který se od podlostí této ženy distancoval stejně jako od všemožných machinací a intrik ve Vatikánu, což ho ovšem stálo život, neboť byl zavražděn. Jak víš, vykonával svůj úřad jen 33 dní, načež byl dne 29. září 1978 nalezen mrtvý. Na jeho místo byl pak obratem zvolen papež Jan Pavel II., který v dědictví předchozích papežů ohledně intrik a napojení na Agnesë Gonxhe Bojaxhiu, což bylo přece ve skutečnosti pravé jméno této opovrženíhodné ženy, pokračoval dál. Tento papež jí pak při jedné audienci přislíbil, že jí blahořečí. Vysvětlit je k tomu zapotřebí ještě to, že se již v době papeže Piuse XII. začala vkrádat do přízně velkými milodary, což činila až téměř do své smrti. Ona a její řádové sestry se zavázaly k tomu nikdy nepracovat za peníze nebo pro zámožné, avšak tento závazek byl ryzí výsměch, neboť vpravdě se staraly v bídou postižených čtvrtích jen o svůj vlastní profit a své vlastní blaho, obzvláště pak vrchní představená, která se směšně nazývala matka Tereza. Odložení nebo matkám odebraní kojenci a děti byli prodáváni do celého světa za horentní sumy peněz a nemocní, hladovějící a umírající byli bídně týráni a vystavováni velkým bolestem – až do okamžiku svého bídného umírání a smrti. V roce 1952 otevřela tato zvrácená křesťanská licoměrnice dům »Nirmal Hriday«, což přibližně znamená »Ryzí srdce«. Ve skutečnosti se jednalo o nemocnici a »úmrtní dům«, ve kterém v průběhu času nakonec v úděsné bídě zemřely tisíce bezbranných a trpících lidí, vegetujících za nelidských podmínek.

Billy   Děkuji. Tvé vysvětlení ještě doplním k článku v bulletinu.

^{překlad: Ondřej Štěpánovský, korektury Jan Bayer}