Čtenářská otázka

Tady mám ještě jednu otázku k tématu hlubinných geotermálních elektráren, které v oficiálních kontaktních rozhovorech 519 a 521 nastínili Billy a Ptaah. Vrty prováděné v posledních letech často způsobily zemětřesení, jak dokazuje následující zpráva z tisku z 21. července 2013:

»Oblast Bodamského jezera: Geotermální vrt způsobuje zemětřesení. Zemětřesení v blízkosti Bodamského jezera nebylo závažné, ale důsledky jsou přesto veliké: Projekt výroby geotermální energie poblíž švýcarského města St. Gallen byl prozatím pozastaven. Badatelé vnímají souvislost mezi vrtem a otřesem země.« atd.

Nyní tedy ona otázka: Na co musejí provozovatelé hlubinné geotermální elektrárny při vrtech obzvláště dbát, resp. kde jsou z geologického hlediska pro tyto elektrárny na Zemi vhodná stanoviště, aby nebezpečí možného zemětřesení atd. mohlo býti vyloučeno?

Achim Wolf, Německo

Odpověď

Pod pojmem hlubinné geotermální elektrárny (Hitzekraftwerke – pozn. překl.), využívající žár z vnitřních hlubin Země, nejsou rozuměny na Zemi běžné geotermální elektrárny, jež předpokládají, že se do zemského nitra kvůli ohřevu napumpují velká množství vody a opět se vyženou na povrch, kde se vodní teplo následně zužitkuje jako topný zdroj. Tento druh zemského tepla se využívá především k topení. Již řadu let je možné, že se tímto způsobem mohou provozovat elektrárny, které rovněž vyrábějí elektrický proud. Proto se také uvádí, že takovéto geotermální elektrárny produkují proud z hlubin země. Dosud se však geotermální technologie v tomto ohledu vyvíjela pomaleji, než se doufalo, takže se neustále pracuje na tom ji vylepšit a množství generovaného proudu a tepla tak v nadcházejících letech znásobit. Vývoj na trhu proběhl skutečně mnohem pomaleji, než se očekávalo, a to v neposlední řadě kvůli neobyčejně vysokým počátečním nákladům, jakož i mnoha rizikům spojeným s hlubinnými vrty. Přitom je třeba zohlednit především rostoucí nebezpečí zemětřesení, které způsobuje vhánění velkých objemů vody do zemského nitra. Další projekty na výrobu elektrického proudu a tepla z tepla země se nicméně stále realizují. Z odborných kruhů se v tomto směru proslýchá, že se již v současnosti existující elektrický výkon generovaný z hlubinných zařízení na výrobu zemského tepla má do roku 2020 čtyřicetinásobně zvýšit a dosáhnout tak 280 megawattů. Ročně se tak má vyprodukovat 1,8 miliardy kilowatthodin elektrického proudu a 8,2 miliardy kilowatthodin tepla.

Jiná již existující zařízení narušují takzvané akviféry (zvodně), resp. vodu vedoucí vrstvy ve velké zemské hloubce. Tímto způsobem se více jak tři kilometry hlubokým vrtem vyhání na zemský povrch slaná voda o teplotě asi 130 stupňů Celsia, která se po získání elektrického proudu a tepla opět ochlazuje a následně druhým vrtem se pumpuje nazpět do zemské hlubiny. To celé se nazývá hydrotermální hlubinná geotermie. Technologická výzva zde spočívá v tom, že se odňaté teplo v parní turbíně přetváří v proud. Jsou-li však v určitých oblastech geotermálních vrtů teploty hlubinných vod příliš nízké, využívá se k pohánění parní turbíny organická tekutina s nízkým bodem varu pod 100 stupňů Celsia. Podstatně účinnější přechod tepla než odpařováním skýtá rozložení dvou médií. Při tom se využívá voda a v ní rozpuštěný plynný amoniak, neboť ten se při rostoucí teplotě z vody uvolňuje, a navíc při teplotě 130 stupňů Celsia přijal již dostatečné množství tepelné energie, aby poháněl turbínu. Amoniak se pak znovu rozpustí ve vodě. Celá tato procedura se nazývá »Kalinův cyklus«, podle rusko-amerického vynálezce. Tato zařízení jsou v současnosti na celém světě v provozu jen na třech místech, neboť se dosud jedná o mladou techniku, která ještě není dostatečně probádána, takže se ukáže teprve časem, jaké nevýhody a výhody nabízí.

Co se však hlubinných geotermálních elektráren týče, o kterých hovoří Plejaren, tak zde se jedná o skutečné žárové elektrárny, pro jejichž provoz je z velmi velkých hlubin Země – z hloubky 16 kilometrů – využíván zemský žár, který je pod tlakem vyváděn na zemský povrch do patřičných elektráren. Tyto elektrárny jsou konstruovány tak, že jsou poháněny přímo získaným zemským žárem, aniž by k tomu tedy bylo zapotřebí nějakého dodatečného média, jako např. vody či nějakého chemického prostředku atd. Využíván je pouze samotný žár, ovšem o takto využívané technice nemám žádné znalosti. Pomocí takovýchto hlubinných geotermálních elektráren vyráběli Plejaren nezbytnou energii, nicméně v dnešní době je mají v provozu jen na místech, resp. světech, které dosud nedisponují jejich dnešní moderní technikou – ta je založena na využívání elektronů, které jsou v nekonečném množství všude přítomny a pomocí nichž se vytváří veškerá myslitelná energie, avšak ani v tomto ohledu mi tato technika není známa.

V případě hlubinných geotermálních elektráren – které nevyužívají jednoduše jen zemské teplo, ale skutečně velmi vysoký zemský žár – ani není nutné pumpovat geotermálními vrty masy vody do zemského nitra, jako se to, ať už z jakýchkoli důvodů, u těchto vrtů děje. Z této příčiny nevyvolávají takováto opatření k využívání zemského žáru – jak je praktikovali Plejaren – ani žádná zemětřesení, což oproti tomu stále znovu nastává v případě geotermálních vrtů, při nichž se velké objemy vody pumpují do země, což právě způsobuje zemětřesení.

Billy