Úvod do Učení ducha

  1. Sluneční svit je až výsledkem tepla slunce, které toto teplo musí svými procesy nejprve vytvořit.
  2. V Univerzu je ale též jedna vše vytvářející existence, která silou svých sil tvoří síly, které následováním stanovených tvořivých zákonů – jako je pravda, vědění a moudrost – zachovávají a oživují nekonečné eóny, rovnoměrně a neochvějně dle dané a jednotné směrnice.
  3. Tato existence plná síly je však Tvoření.
  4. A proto je pouze jedna existence, která panuje všude v Univerzu – pouze jedno Tvoření, jen jedna pravda, jedno vědění a jedna moudrost. Tyto hodnoty jsou na věčné časy stejně orientované a neměnné.
  5. Věčná pravda nepodléhá žádným kolísáním ani změnám a její zákony nemusejí být nikdy revidovány, a tudíž nikdy přizpůsobovány nové době.
  6. Síla ducha je tak vitální a dynamická jako síla vědomí, a sice do té míry, do jaké v sobě ztělesňuje moudrost.
  7. Je znakem lidské slabosti, když jsou náboženství a sekty a jejich bludná učení představovány jako nástroj Tvořivého a moudrost se tím stává nereálnou.
  8. Člověk pak hledá sílu, svobodu, radost a světlo leckde, jen ne tam, kde se skutečně nacházejí.
  9. Moudrost je charakteristickým znakem Tvoření, které jako jeho dílčí část, jako duch, sídlí v člověku.
  10. Proto nechť člověk zvětšuje svoji vědoucí moudrost prostřednictvím svého vědomí a bude tak poznávat Tvoření.
  11. Ať umocní své hledání pravdy a ať si je vědom síly moudrosti.
  12. Poznání pravdy přináší osvobození od všech omezení.
  13. Přináší neomezené vědění a moudrost.
  14. Moudrost je mocným prostředkem k poznání zákonů Tvoření.
  15. Člověk, který je naplněn láskou, je též bohatý na moudrost, a člověk, který je bohatý na moudrost, je také plný lásky.
  16. Avšak pozemský člověk klame sám sebe, protože lásku nezná.
  17. City bažení po vlastnictví a jiná hnutí pokládá za lásku, kdežto skutečná láska je mu cizí a nerozumí jí.
  18. Člověk je skutečným člověkem teprve tehdy, když poznal pravdu, vědění a moudrost a dopracoval se k nim, i kdyby přitom nepoužil slovo Tvoření, neboť moudrost je též láska v nejlepší podobě.
  19. Tak člověk stále shledává, že osvícení a poznávání jsou vědění a také moudrost a láska, a kde panuje láska, tam panuje také moudrost.
  20. Láska a moudrost patří k sobě, neboť Tvoření a jeho zákony jsou láska a moudrost zároveň.
  21. Kde je moudrost a vědění, tam je láska a poznání, a kde je poznání a láska, tam je Tvoření.