Čtenářská otázka

V jednom z Vašich bulletinů jsem četl něco o dalajlámovi, který v poslední době opět budí pozornost v souvislosti s Tibetem, tamními nepokoji a tvrdým zásahem Číňanů. Domnívám se, stejně jako to uvádějí Číňané, že vlastním strůjcem tibetských nepokojů je dalajláma. Je tento můj názor správný a máte o tom bližší informace?

K. Tobler, Švýcarsko

Odpověď:

Ani zde bych pro Vás nechtěl formulovat žádnou novou odpověď, ale uvedu část kontaktního rozhovoru mezi Ptaah a mnou, který se vztahuje na naši rozmluvu ze 7. března 2008.

Billy

Ptaah: … Tibet, a především Lhasu, postihnou velké politické a náboženské nepokoje obyvatelstva, které budou zaměřeny proti Číně a v nichž se budou významně angažovat i mnozí mniši, kteří tak dokážou, že nejsou tak mírumilovní, jakými předstírají být. Důvodem pro tyto krvavé a zničující nepokoje budou nastávající olympijské hry, které budou vítaným nástrojem, jak svět poštvat proti Číně, která samozřejmě tvrdě a nemilosrdně udeří zpět, což si vyžádá větší množství lidských životů. Strůjcem, resp. původcem tohoto dění je dalajláma, který je ve své hlouposti ve skrytu politicky aktivní a usiluje o moc, čímž vyvolává nepokoje. Vše přitom osnuje tak, že mu nic nelze dokázat, což je pro vlka v rouše beránčím typické. Hloupost jsem dalajlámovi přiřknul proto, že své zákeřné provokace není schopen posoudit, obsáhnout a ani dohlédnout následky. Své zákeřné dílo tedy nezodpovědně vykonává tak – v tomto ohledu je chytrý dost –, že své následovníky, speciální pomocníky a posly zpracovává svými provokacemi pouze ústně a nic písemně nezaznamenává, takže mu nic nelze dokázat. Svojí politikou lídra exilové vlády a hlavního duchovního vůdce má nad svými věřícími, kteří jej uctívají jako boha, velký vliv a moc, takže je schopen je řídit podle svých plánů a vůle, aniž by tito jeho lstivé cíle rozpoznali. Jeho cílem přitom je, aby se stal nezpochybnitelným politickým a duchovním vládcem Tibetu a odtrhl jej od Číny jako nezávislý stát. To, že si přitom počíná politicko-mocensky, jeho přímluvci úmyslně přehlížejí stejně jako i okolnost, že svým hanebným konáním žene své zastánce do nouze a bídy, ba často dokonce do záhuby – to je mu však naprosto lhostejné a do svého konání to vypočítavě zakalkuloval. Oficiálně vystupuje jako pokrytec a vyzývá k umírnění a míru, avšak současně zákeřně a ve skrytu poštvává své zastánce a věřící k protičínskému odporu, jakož i k povstáním a nepokojům. To činí, aniž by ve své hlouposti sám rozpoznal skutečnou podstatu svého konání, totiž že je náboženský a politický buřič, který svým konáním a počínáním mate svůj věřící lid a přivádí jej do nouze, bídy a k trvalému nepřátelství vůči Číně. To se mu daří velmi snadno, jelikož Čína nemá na celém světě žádnou dobrou pověst a provozuje mnoho nelidských a lidským životem pohrdajících machinací. Dalajláma není ve své hlouposti a svém mocenském usilování schopen dohlédnout, co svým věřícím v důsledku brutálních a vražedných opatření Číny způsobí za nouzi, bídu a škodu, neboť čínští mocnáři si nebudou brát servítky a nechají použít zlé a zvrhlé násilí, jak je to v Číně již odjakživa běžné. Tak jako za starých časů neměl pro čínské mocnáře lidský život pražádný význam – vyjma jejich vlastního –, tak je tomu i dnes, a proto nechávají brutálně, bez rozpaků, bez skrupulí a nezodpovědně vraždit a prosazují se tak ve svých úřadech.