Billy: To je mi známo stejně jako jeho nepřátelskost vůči ženám, kterou však dokáže umně skrývat. V Tibetu tedy nastane povyk a, jak uvádíš, především v hlavním městě Lhasa. O donucovacích metodách vládních úřadů a vražedných postupech čínské vlády proti nepřátelům režimu, jinak smýšlejícím a zločincům atd. sice nemám vůbec valné mínění, jelikož pohrdají lidským životem a jsou nedůstojné člověka, avšak to, co podniká dalajláma se svým věřícím lidem, spadá do stejného rámce, neboť vinou jeho falešných nábožensko-politických a světově politických intrik nabíhají jeho věřící Číňanům na kudlu. Zplna hrdla řeční o míru a současně s tím své věřící záludně svádí k protičínskému odporu, místo aby se upřímně snažil uzavřít s Čínou kompromis tím, že se vzdá svých samovládných a neoprávněných nároků být politickým mocnářem Tibetu a jeho obyvatelstva. Měl by se spokojit s tím, že je hlavním duchovním vůdcem jemu věřících Tibeťanů, kteří ho velebí jako boha a věří, že už by slunce nevysvitlo, kdyby z pozice vůdce politicko-náboženské exilové vlády odstoupil, jak mi nedávno řekl jeden Tibeťan, s nímž jsem hovořil v čekárně u lékaře. Tito lidé jsou dalajlámou a jeho falešnými řečmi natolik oklamáni, že nedokážou pochopit, co se skutečně děje a že právě dalajláma je osnovatelem toho, že to mezi Tibetem a Čínou již dlouhou dobu politicky vře, že se vraždí a zabíjí, že dochází k povstáním a destrukci, že protéká lidská krev a vládne teror, a to na obou stranách, tedy jak ze strany Číňanů, tak i ze strany Tibeťanů, do čehož se zapojují i údajně mírumilovní mniši. Pokud by dalajláma konal svou povinnost duchovního vůdce, potom by se politikou nezabýval a neměl by žádné ambice být vůdcem politickým. Pokud by byl tím, za kterého se vydává, potom by usiloval o pravou lásku a pravý mír a snažil by se s Čínou hledat mírové řešení tím, že se právě sám jako politický vůdce stáhne a zřekne se toho, aby byl ještě nějakým způsobem politicky činný. Tím by také mnoha svým věřícím zachránil život a umožnil by jim lepší život, neboť takovýmto jednáním by tibetský lid uchránil před tím, aby byl – vyvolává-li nepokoje a povstání – vystaven vražedným intrikám čínských mocnářů. Tibet by se tak sice nestal vlastním státem, nicméně vedlo by to ke kompromisnímu míru, který by mohl být nastálo a trvat tak dlouho, dokud by se v Číně mocenské poměry natolik nezměnily, že by bylo jednoho dne možné se zodpovědnými a lidskými vládnoucími Číny mírumilovným způsobem jednat o samostatnosti Tibetu a této samostatnosti skutečně dosáhnout. Avšak do té doby, co bude tibetský lid řídit politicky mocichtivý dalajláma, který k nezbytnému kompromisu není ochoten, přihodí se oklamaným Tibeťanům ještě mnoho neštěstí.

Ptaah: Tak to žel skutečně bude, a to nejen ve Lhase, neboť i Tibeťané žijící v exilu budou po celém světě demonstrovat a páchat hmotné škody, za což budou muset nést následky. Jejich konání ovšem nelze srovnávat s násilnostmi a zničením, které se uskuteční ve Lhase. Žel to bude také tak, že olympijské hry budou vinou tibetských machinací Tibeťanů a Číny masivně politicky využity a nejrůznější mocnáři států a jejich přívrženci budou po celém světě ve slepé hlouposti nerozumně požadovat bojkot her v Číně, aniž by přitom věděli, jakou škodu tím způsobí.

Billy: Ještě to – ale to už jsme tu přece měli v roce 1980.