Jednostránkové info (M. B. č. 39 / září 2007)

Čas od času dávám svým kolegům v zaměstnání ke čtení nějaký ten článek z bulletinu či mimořádného bulletinu FIGU anebo jeden z mých úvodů k Billyho knihám. Někdy jim věnuji i knihu. Nějak mi to nedá, abych je trošku vylákala z jejich materiálně-intelektuální myšlenkové ulity. Svému příležitostnému »sklonu« v tomto směru dávám takříkajíc kontrolovaný volný průchod především vůči svému kamarádovi Bennovi a svým kolegům v zaměstnání Fredymu a Andreasovi (který si žel stále nechá říkat Andy, což v jedné velmi staré řeči znamená »špinavý pes«). Jejich reakce jsou samozřejmě zcela odlišné a vypadají v závislosti na jejich povaze následovně:

- Četl jsem to, ale pochopil jenom půlku.

- Tvůj článek je napsaný velmi dobře, ale nedokážu posoudit, jestli souhlasí to, co říkáš.

- A k čemu mi to vlastně je?

- Ty věty jsou příliš dlouhé, člověk by při tom usnul.

- Tolik opakování; to přece nepotřebuju.

- Co na vaše tvrzení říká věda?

- Jestli chceš, abych se o to zajímal, musí se to vejít na jednu stránku, takříkajíc jako »jednostránkové info«.

- Udělala jsi dobrou rešerši, ale pak už jsou to přece jenom domněnky. Nikdo přece neví, jestli to tak je.

- To je přece taky jenom víra, ve skutečnosti to nevíš.

- Momentálně nemám na čtení čas, mám zrovna jiné priority.

Zvláštní je, že nekladou žádné otázky, ačkoliv očividně mnohému nerozumí. Z toho usuzuji, že se o efektivní vědomosti a dovednosti nezajímají – anebo pro sebe z řečeného, resp. napsaného právě nedokážou vytěžit žádný užitek.