Výňatek z FIGU bulletinu č. 70, březen 2010

ŠIŠINKA – malé divotvorné ústrojí v našem mozku

aneb - jak můžeme probudit, posílit a pečovat o náš sedmý smysl.

Vlastní zážitek k tématu:

Při jedné procházce za soumraku a za deštivého počasí podél silnice na úzkém chodníku, jsem měla pocit, jako by mi někdo zezadu položil ruku na levé rameno. Ohlédla jsem se a spatřila běžce, který mířil stejným směrem jako já. Rychle jsem udělala krok ke straně a nechala jsem ho proběhnout kolem mě.

Tato příhoda na mě mocně zapůsobila – docela praktické, funguje-li komunikace beze slov! Jakým způsobem ale probíhá tato forma »dorozumění«? Zjevně je to naprosto jasné: Běžec coby vysílač nonverbální informace: »Prosím, udělejte místo, chci proběhnout« a má osoba coby příjemce vyslané zprávy skrze sílu myšlenek. Ano, očividně je to naprosto jasné, co se ale odehrává detailně uvnitř a vně našich mozků?

Při svých rešerších k tématu jsem narazila na nesmírně zajímavé informace s obsahově velmi rozsáhlými výpověďmi!

Zdroje mých specifických informačních pramenů:

»Billy« Eduard Albert Meier:

* FIGU-Sonder-Bulletin č. 38, srpen 2007, téma: ‹Übersinnliches resp. Feinstoffsinnliches resp. Fluidalkräfte›

* ‹Meditation aus klarer Sicht›, Wassermannzeit-Verlag, 8495 Schmidrüti/ZH

* ‹Die Psyche›, Wassermannzeit-Verlag, 8495 Schmidrüti/ZH

(existuje i v češtině, detaily zde: http://eshop.librix.eu/produkt/detail/1058%E2%80%90psychika)

Gerhard H. Eggetsberger:

* ‹Geheime Lebensenergien›, Knaur

* ‹Power für den ganzen Tag› auf www.ipn.at/p-buch – kniha k volnému stažení

Eggetsberger píše v knize »Geheime Lebensenergien« v kapitole »Elektromagnetický vesmír«:

»(…) Význam geofyzického okolního prostředí v našem životě se často přehlíží. Ačkoliv jsou tyto účinky všudypřítomné, nedokážeme většinou jejich podstatu rozpoznat, protože nám pro mnoho těchto vlivů chybí smysly k vědomému vnímání (Pozn. redakce FIGU Švýcarsko: Tyto smysly nám nechybí, ale nejsou rozvinuty, a proto je nemáme k dispozici!) … Okolo nás a v nás existuje neviditelné a životně důležité elektromagnetické universum. Také badatel Prof. Dr. Pressmann považuje tyto elektrické proudy (a pole) za přenašeče informací jak v jednotlivém organizmu, tak i mezi vícero organizmy. Svou prací prokázal, že existuje reakce tělesných proudů na vnější pole. (…) Tak lze dnes také spatřovat lidské tělo (podle Pressmanna nervový systém, hypofýza a hypotalamus, ale i mozková šišinka) coby příjemce elektromagnetických zpráv. Tato pole je potřeba vědomě vnímat, abychom opět dokázali přijímat tento typ informace. To by nám zpřístupnilo netušenou informační hojnost a otevřelo dodatečnou formu komunikace. (…)«

Tyto výklady popisují v základních rysech moji zkušenost s běžcem. Je tedy v povaze lidského mozku, vysílat a přijímat myšlenky, stejně jako mít schopnost myšlenky číst. Jak ale vzniká tato energie, která se ve mně projevila coby zpráva a přiměla mě k reakci? Proč vůbec dokážu tuto energii přijímat a proč nakonec vstupuje informace do mého vědomí?

V otázce tvorby energie píše Billy v knize »Psychika« (strana 62) toto:

»Myšlení produkuje energii nesmírné síly. Každá myšlenka vysílá energetické vlny o nejvyšší frekvenci. To znamená: Myšlenky samotné jsou vyzařovány jako nesmírně silné vlny energie, které se pohybují na doposud neměřitelných vysokých frekvencích. Opouštějí strukturu svého původu a ženou se ven do nekonečných dálav Vesmíru, nespoutaně a nezadržitelně, aby dle svého druhu vytvářely účinky a podmínky.«

Myšlení se naproti tomu utváří z bloku vědomí člověka (blok ve všech souvislostech a výskytech v tomto článku znamená celek/faktor, nikoliv ve smyslu něco zablokovat – pozn. překl). Pomocí tohoto bloku vědomí, který v sobě ztělesňuje i osobnost, se vytváří všechny myšlenky, pocity, všechny emoce a všechny elektromagnetické síly a kmity atd., které vyznačují a řídí každou dotyčnou formu života, v tomto případě člověka. Kdo chce ještě přesněji vědět, odkud přichází hnací síla myšlení? Z knihy Psychika (strana 51):

»Síla, která pohání myšlení, nepochází z člověka samotného. Proudí do ducha a z něj do vědomí, pocházejíc z nezměrných dálek Vesmíru, Univerza. Pochází z nesmírného duchovního bohatství praživota, Tvoření, které je zodpovědné za život celého Univerza. (…)«

Následuje vysvětlení k lepšímu pochopení, neboť tyto pojmy se žel většinou chybně používají:

* Duch člověka – nepatrná částečka Tvořivé energie – oživuje lidské tělo.

* Vědomí, resp. materiální vědomí člověka obsahuje i osobnost, podvědomí, paměť a blok charakteru člověka stejně jako ratio, tedy rozum a chápavost, resp. intelekt a (na rozdíl od hloupých a jinak znějících tvrzení v této věci neobeznámených lidí) inteligenci se schopností evoluce, tedy evoluční faktor první třídy.

* Tvoření je to, co je odpovědné za celé Univerzum, za všechen život a vší existenci. To je ta nejpradávnější a největší síla, kterou si člověk jen dokáže představit. Tvoření je BYTÍ a nebytí života. To je ta nejvíce maximálně obrovská masa duchovní energie, která jen může existovat. To je duch v nejryzejší podobě a nezměrný ve své moudrosti.

Jsou-li tedy jednou z mozku odesílatele vyslané myšlenky a z nich vznikající pocity na cestě – coby pocitové a myšlenkové jemnohmotné kmity putující rychlostí světla –, pak už je zapotřebí jen nějakého vhodného přijímacího mozku a v něm anténu, která dokáže zprávu přijmout a dekódovat. Zprávu, která je ve své jemnohmotné podobě označována jako fluidové energie a fluidové síly.

Billy píše na straně 30 v mimořádném bulletinu FIGU č. 38:

» (…) Přirozeně přitom hraje směrodatnou roli vlnová frekvence jemnohmotných smyslových kmitů, načež tedy ne každý člověk dokáže zachytit stejnou vlnovou frekvenci a ne každý také dokáže zaměřit své jemnohmotné smysly ve stejné míře na více či méně vzdálené impulsy a informace, které jsou na něj směrované. Pomocí mentálního spojení tedy musí existovat určitá jednota vlnové frekvence, aby bylo možné přijímat zprávy od umírajících lidí či jiných spolubližních, ať už se jedná o zvuky, myšlenky, pocity či vizionářské obrazy atd. Pokud by tomu tak nebylo, pak by všichni lidé na celém světě současně a jednotě přijímali stejné impulsy a informace v nekonečném počtu všech jemnohmotně smyslových forem vyzařování celého lidstva. To by vedlo nejenom k chaosu, ale celé lidstvo by se pomátlo a pobláznilo, neboť by celý ten příval všech impulzů a informací nebyl zvládnutelný. (…)«

Abychom se proti záplavě informací uchránili, naučil se náš mozek v průběhu evoluce vše organizovat a selektovat. Nadřazeno je mu přitom vědomí, které pracuje dle strukturovaného systému a podle určité posloupnosti. Mozek si tedy vyvinul ochranný systém, aby se chránil od neustálého dráždění v podobě fluidových a jemnohmotných kmitů cizích citů, pocitů a myšlenek, které by nebyly zvladatelné. (Na tomto procesu se podílí náš blok vědomí, který úzce spolupracuje s mozkovou šišinkou.)

Je dokázáno, že správná funkce šišinky, nazývané též epifýza, je mimořádně důležitá, chceme-li my lidé mimo rámec schopnosti materiálního vnímání – tedy v oblasti jemnohmotného vnímání – naše schopnosti opět vytvářet, pečovat o ně a praktikovat je ve správné a evoluční podobě a dále k tomu udržet a vylepšit naše psychické a fyzické zdraví, posílit imunitní systém a zvýšit životní energii.

Naši předkové dokázali účinnost šišinky využívat ještě intenzivněji. Z toho plyne, že přes šišinku dokázali vnímat i to sensitivní z jemnohmotně smyslového a dokázali to pro sebe zužitkovat. To znamená, že měli k dispozici sedmý smysl – das EMPFINDEN (v češtině nepřesně: cit, pozn. překl.) – coby pramen citového vnímání (= jemně duchovního vnímání – pozn. překl.).

Většina lidí v dnešní době žel vychází všeobecně z toho, že mají k dispozici jen pět smyslů (sluch, zrak, hmat, chuť a čich), ale ve skutečnosti jich je sedm. Das GEFÜHL (v češtině: pocit, pozn. překl.) odpovídá šestému smyslu, který je ve spojení s instinktem a je spjat se světem myšlenek, ze kterého principiálně vycházejí pocity, neboť bez vědomých či nevědomých myšlenek neexistují žádné pocity. Navíc, jak už bylo zmíněno a je pro nás v této souvislosti důležité, sedmý smysl odpovídá citu (něm. Empfinden – pozn. překl.).

My lidé chybně užíváme pro vnímání sedmého smyslu pojem »nadsmyslný« (v češtině i mimosmyslový, přesahující smysly, nadpřirozený – pozn. překl.). Toto označení je od základu chybné slovo, používá-li se pro popis něčeho jemnohmotně vnímatelného, co se pro lidi nachází mimo normální materiální schopnost vnímání. Vnímání sedmého smyslu tkví – označíme-li to správně – v oblasti jemnohmotné a velmi to přesahuje to, co lze vnímat a měřit hrubohmotně. Pro člověka neexistuje vůbec nic, co by se nacházelo mimo vnímání jeho smysly a z toho důvodu logicky neexistuje ani nic »nadsmyslného«.

Pro lepší pochopení následuje vysvětlení pojmů:

* hrubohmotné = měřitelné, hmatatelné, uchopitelné, osahatelné

* jemnohmotné = ještě neměřitelné, nehmatatelné, neuchopitelné, je to duchovně energetické povahy

* polomateriální = měřitelné, pocítitelné, ale nikoliv uchopitelné, např. plyn, voda.

Následující citát od Paracelsuse (švýcarský alchymista, astrolog a lékař z 16. století – pozn. překl.) popisuje a vysvětluje věci velmi trefně:

»Kosmické síly jsou neviditelné, ale působí na člověka. »Teplo a světlo jsou bez materie a nejsou uchopitelné, ale přesto pociťujeme jejich přítomnost. Totéž platí i pro další neviditelné vlivy.«

S vylepšenou schopností pociťování (Empfindung), resp. sensitivitou bychom mohli z okolí vnímat a definovat kmity naprosto neutrálním způsobem, to znamená, že bychom mohli vědět, jakou hodnotu tyto kmity obsahují, resp. co znamenají. Přesně pro tento proces potřebujeme naší mozkovou šišinku coby pracovní stanici a anténu – coby vysílač a přijímač.

V průběhu minulé doby se u nás lidí šišinka zmenšila a je zakrnělá, neboť jsme naší myšlenkovo pocitovou orientaci nasměrovali příliš silně na to ryze materiální. Tak činíme neustále a přitom jsme náš niterní svět stále více podřídili a stále podřizujeme tomu racionálnímu. Z toho důvodu jsme šišinku o velikosti přibližně tří centimetrů nechali smrsknout na žalostných pár milimetrů. Chybí nám nezbytné vědomí, vědomosti, dovednosti, abychom ve větší míře nechali proudit energie v mozku v oblasti šišinky a skrze ni samotnou. Je nutné, abychom si opět vytvořili předpoklad, který nám umožní vědomě vnímat nás obklopující jemnohmotně smyslová elektromagnetická pole. Navíc jsme si nevědomě vybudovali bariéru proti citovému (empfindungsmässig) vnímání – tedy vnímání sedmého smyslu –, což potlačuje funkci šišinky. Tzv. »třetí oko«, jak se mozková šišinka také nazývá, tak nemůže vykonávat svou práci coby centrála, resp. reléová stanice toho jemnohmotně smyslového. Ale lidé, kteří energie a síly šišinky a tím i city ve vědomé podobě dokážou zužitkovat, přijímají přes šišinku jemnohmotně smyslové informace. To znamená, že šišinka pracuje jako senzor, lokalizuje jemnohmotná, elektromagnetická pole – která skrze nás lidi

existují v miliardové podobě a kmitají v každém prostoru a éterem – a tato pole zaznamenává. (Lidi s takovýmito schopnostmi lze v dnešní době potkat jen velmi zřídka!) Tato jemnohmotně smyslová, elektromagnetická pole (myšlenkové kmity) jsou – jak bylo popsáno – produktem lidského mozku, resp. jeho myšlenek. Tyto myšlenkové kmity způsobují nejrůznější působení ve věci telepatie, levitace a teleportace a rovněž ohledně jasnovidnosti a vnímání na dálku.

Pokud se budeme skutečně snažit, lze šišinku v určitém rámci opět přimět k fungování, a pak se tento orgán pomalu, velmi pomalu, ale postupně opět zvětší a bude moci provádět své funkce o to silněji. To je pro nás velmi důležité, neboť jak už bylo zmíněno, naplňuje šišinka životně a evolučně důležité funkce.

Šišinka se nachází ve středním mozku; je také centrálním regulačním orgánem pro synchronizaci 24hodinového rytmu. Epifýza je endokrinní žláza, podobná ve svém tvaru šišce od borovice, a vychází z mezimozku, přesněji řečeno z pineálního orgánu. U mihulí (= vodní živočichové v mírných šířkách) je pineální orgán ještě utvořen jako pineální, resp. parietální oko (světločivný orgán).

Oči člověka jsou přímo spojeny s šišinkou pomocí nervových vláken. Dopadne-li na sítnici oka světlo, vyvolá to nervový podnět. Tím se v mozku vytváří serotonin, ale prakticky žádný melatonin. Teprve ve tmě přeměňuje šišinka serotonin (= neurotransmiter) v melatonin. Více k tomuto v odstavci »Exkurs«.

Oprávněné domněnky odkazují zřetelně na to, že se šišinka vyvinula z buněčných struktur očí. Ve starých textech se poukazuje na to, že šišinka je naše »vnitřní oko« či »třetí oko« a nikoliv – jak se často mylně tvrdí – žláza podvěsku mozkového (hypofýza). Pinealocyty jsou buňky v šišince – ty jsou úzce spjaty s nervovou tkání – a místem vytváření melatoninu, což je neurosekreční hormon. Melatonin se vytváří přes mezistupeň tryptofan (aminokyselina obsažená ve většině bílkovin) a – jak bylo výše popsáno – přes serotonin. Melatonin hraje rozhodující roli ve spolupráci chemických a elektrických sítí těla. Šišinka se takzvaně zapíná a vypíná světlem, elektromagnetickými poli a chemickými látkami. Hormon melatonin podporuje spánek – v noci je jeho hladina pětkrát až desetkrát vyšší než přes den – a je z větší části spoluodpovědný i za kvalitu spánku. U zvířat se prokazatelně stará o zimní spánek! Podněcuje imunitní systém a působí antioxidačně proti volným radikálům, především i v mozku. Melatonin má rovněž příznivý vliv na srdeční oběhový systém. Celkově reguluje biologické hodiny těla a vylučování všech důležitých hormonů. Melatonin řídí proces stárnutí a udržení těla v dobrém stavu tím, že přispívá i k regeneraci buněk. Tímto způsobem se stará o naši kvalitu života, ale i kvantitu života. V dětství dosahuje hladina melatoninu vrcholu, poté pomalu upadá. Dosáhneme-li 60 let, šišinka produkuje – pokud ji ve své funkci nepodpoříme! – už jen přibližně polovinu melatoninu, než v době kdy nám bylo 20 let. V té míře, jak se hladina melatoninu snižuje, začínají se objevovat znaky stárnutí, eventuálně jeho závažné příznaky. Ovšem i tento proces je relativní, podle toho, jak udržujeme naší šišinku zdravou!

Zdá se, že má melatonin v sobě nějakou tajemnou podstatu. U testovaných osob, kterým byl podáván melatonin v podobě tablet, bylo možno změřit nejenom zpomalení mozkových proudů, dýchání a srdeční funkce, ale změnil se i krevní tlak, teplota kůže a svalové napětí. Celkově se dostavil uklidňující účinek. Testované osoby popisují pocit mírného radostného rozpoložení a dobrého stavu. Samozřejmě, že by bylo jednoduché a pohodlné pokrýt naší potřebu melatoninu pomocí doplňků, které neplynou ze samotného těla! Ale pozor; to by šišinku deaktivovalo, tedy by to zapříčinilo přesný opak toho, čeho bychom měli dosáhnout!

Eggetsberger píše v knize »Geheime Lebensenergien« na straně 52, že sociální chování u všech živočichů řídí hluboce zakořeněné instinkty, ale u lidí má vědomí nadřazenou funkci: Myslíme, cítíme, chceme a jsme si toho vědomi. Tento fakt nás osvobozuje z velké části od instinktivního řízení. Schází-li nám ovšem vnitřní energie, reaguje ve stoupající míře náš instinkt. Na základě nízké hladiny energie, niterních slabostí, vyplývají často agrese, strachy a chtíč. Z toho opět mezi lidmi vznikají velmi lehce sváry, nepřejícnost, války, rasová nenávist atd. Dokážeme-li ale přivodit zvýšení vnitřní úrovně energie, profitovat z toho bude jak naše vědomí, tak i a náš mozek včetně šišinky. Eggetsberger objevil při zkoumání lidské sexuality, že existuje energetické spojení mezi Pc svalem

(sval Pubococcygeus se nachází v dolní části pánevní oblasti) a mozkem. Napne-li se Pc sval určitým způsobem, začíná proudit měřitelná energie míchou, tedy páteří, až k hlavě a do šišinky.

Eggetsberger také píše, že nárůst niterní energie a s tím spjatého »dalšího duchovního vývoje« (já bych řekla: tvořivé evoluce) by šla ruku v ruce s odstraněním nejrůznějších konfliktů na naší planetě Zemi! A:

» (…) přísunem životní energie je také možné ovlivnit pozitivně jednotlivé orgány: To lze provést už tím, že energie plyne přes míchu do mozku, a pak z mozku do nervového systému. To znamená, že se zdravotní stav trénujícího člověka zlepšuje, imunitní systém zesiluje. (…)«

Na otázku, co pod pojmem »životní energie« Eggetsberger rozumí, odpověděl: » (…) Ačkoliv se naměřené hodnoty zdají zanedbatelné, dokážou takovéto elektronové toky způsobit velmi mnoho. Nedávno se Kalifornskému technologickému institutu v Pasadeně podařilo najít důkaz, že už jeden jediný elektron je schopen doslova »putovat podél DNA« a ovlivňovat genetickou aktivitu. Tím je přinejmenším teoreticky doloženo, že zvýšením životní energie lze ovlivnit poruchy až po buňky a tamější procesy syntézy.«

Jde-li tedy o to, jak už bylo zmíněno, abychom ve větší míře nechali rozproudit energie v oblasti mozkové šišinky, a skrze ni samotnou, nabízí se meditace jako prostředek první volby. Hojné množství patřičných informací lze najít v knize Billyho »Meditace z jasného pohledu«. Nejrozmanitěji popisuje účinky různých meditačních forem na člověka a jeho mozek. V konečné fázi jde při meditaci prostě a jednoduše o toto (strana 17):

» (…) Meditace je závislá jen od sebe samotné, od meditativní koncentrace, která může být zaměřená na určité věci a záležitosti, ovšem docela prostě na dosažení stavu nulových myšlenek, při které se tedy nebudou honit, ani pěstovat žádné myšlenky, nýbrž u které skrze vědomí proudí jen klid a ticho v absenci myšlenek, načež vzniká zvnitřnění, ze kterého vyplývá láska, mír, svoboda, stejně jako harmonie a vyrovnanost. (…)«

Ano, četli jste správně: LÁSKA, MÍR, SVOBODA, HARMONIE, VYROVNANOST. Přesně to jsou přece kvality nejvyššího stupně, kvality, které všichni potřebujeme v dnešní době pro pravé lidství ze všeho nejnutněji a ze všeho nejnaléhavěji!! Proto se nevyhnutelně naskýtá otázka: Co vlastně většině lidí brání v tom, aby denně meditovali? Skoro každá lidská bytost přece touží po míru, po vzájemné mírové pospolitosti.

U meditativních procesů hrají důležitou roli frekvence mozkových vln (vlny alfa, beta, delta, gama, théta). Tyto procesy uspořádávají a synchronizují mozkové vlny. Čímž hlubší a intenzivnější je meditace, tím se myšlenkové vlny uspořádávají a synchronizují plynuleji a úplněji. To je velmi důležité, neboť v normálním bdělém stavu jsou frekvence myšlenkových vln značně chaotické a v tomto stavu se často využívá pouze jedna z obou mozkových hemisfér. Přitom se mozková aktivita obou hemisfér stále mění z jedné na druhou. To má za následek, že my lidé dokážeme jen obtížně seskupovat naší mozkovou aktivitu a dospět ke společnému jmenovateli; ukazuje se roztěkanost, nekoncentrovanost, rychlá unavitelnost, napětí, stres, agrese atd.

Billy píše v knize »Meditace z jasného pohledu« (strana 123):

»Synchronizace, resp. usměrnění obou mozkových hemisfér, se nedá docílit pouze tím, že se dostaví jen uvolnění a vyrovnanost, nýbrž ona vznikne i mnohem větší flexibilita při kreativitě ve všech oblastech. Jednoduše lze také říct, že usměrnění obou mozkových částí je zdravé a podporuje lidské blaho, a sice tím, že se mezi nervovými buňkami vylučují signální molekuly jako jsou hormony a neurotransmitery (viz odstavec Exkurs), a dochází i k impulsu pro vylučování endorfinů (viz odstavec Exkurs), prostřednictvím kterých se řídí myšlenky a pocity. (...)«

Exkurs:

Neurotransmiter je substance s vlastností hormonu, signální molekula, která chemickou cestou přenáší vzruch, resp. informaci z jedné nervové buňky na druhou či na příslušný orgán. Konkrétně

to znamená: Každá informace, ať už je to obraz, které vidí naše oko, bolest či vůně květin, se přenáší v tisícině vteřiny přes nervové buňky do mozku. Jakmile tam zpráva dorazí, dekóduje se tam a je vyhodnocena. Přitom se musí informace z jedné nervové buňky přenášet na druhou, neboť ty spolu nejsou vzájemně spjaté napřímo. Organizmus tak pro tyto postupy potřebuje neurotransmitery, resp. nervové signální látky.

Endorfiny (z významu slov endogenní morfiny) jsou tělu vlastní tkáňové hormony s podobným účinkem jako mají opiáty, resp. morfiny. Označují se také jako tělu vlastní omamné jedy a mají funkci signálních látek pro euforické stavy, neboť dokážou vyvolat pocity blaženosti.

Vidíme tedy, že meditace působí velice blahodárně na naši mozkovou činnost a právě meditativní činnost mozku je vlastní prvopočáteční stav mozku! A tento fakt sám je už dostatečným důvodem k tomu, abychom se meditací zabývali. Člověk ovšem tento prvopočáteční stav mozku nedbá, a to už odnepaměti, a vyloženě ho znásilňuje světem myšlenek a pocitů normálního bdělého stavu. Vyrovnaná bytost je člověk tehdy, když jsou obě mozkové hemisféry v rovnováze. Tento vyrovnaný stav způsobuje uvolnění niterního napětí. Tím se také přivádí ve zvýšené míře energie do mozkové šišinky a vnímání lze zaznamenat a interpretovat bez omezení. A právě to je přece ten žádoucí stav mozkové šišinky. To konkrétně znamená: Abychom nasměrovali naše myšlenky do správných kolejí a tím z toho vyvstaly odpovídající pocity, které nás dělají klidnými a vyrovnanými, můžeme důvěřovat inteligenci našeho vědomí. Pamatujete si? V odstavci o myšlení je popsáno: Všechny myšlenky, pocity, emoce a všechny elektromagnetické síly a kmity nás řídí – a ty jsou vytvářeny blokem vědomí!

Využijme možnost rozpravy s naším vědomím tím, že budeme pořád a stále myslet v meditativní podobě na následujících sedm skutečných vět:

Žiji v lásce.

Žiji v míru.

Žiji ve svobodě.

Žiji v harmonii.

Žiji nezatížen.

Žiji ve zdraví.

Žiji v radosti.

Tuto formu meditace lze vykonávat dle libosti a dobu trvání meditace lze rovněž stanovit individuálně. Nejlepší a nejúčinnější je: Propůjčit této formě meditace ve vlastním životě centrální význam! Detaily jsou k tomu popsány v Billyho knize »Meditace z jasného pohledu« v kapitole »Meditace mentálního bloku« (strana 342).

Mají někteří čtenáři přání vědomého trénování schopností mozkové šišinky? Pokud ano, nechci opomenout klást Vám na srdce Billyho varovná slova (Mimořádný bulletin FIGU č. 38, strana 33):

»A faktem je, čím více je upevněná identita člověka, tím stabilnější je jeho psychický stav, a proto se vymezí od psychických stavů druhých a v této věci je prakticky nenapadnutelný. Právě to je ale podmínka, pokud si člověk má zcela vědomě vypracovat schopnosti toho jemnohmotně smyslového, neboť psychická zátěž by měla zničující následky. Vědomě vypracované schopnosti jemnohmotně smyslového tedy podmiňují zdravou a silnou psychiku. (…) Čím stabilněji je zformován psychický stav, tím je menší nebezpečí, že se může dostavit závadná schopnost jemnohmotně smyslového vnímání, (…) Chce-li se tedy člověk vědomě a vůlí naučit vnímat a zužitkovat to jemnohmotně smyslové, je bezpodmínečně nutné, aby byl stav jeho celého světa vědomí i světa myšlenek a pocitů – stejně jako psychiky – v bezvadném stavu, jinak se přivodí a zaviní řada nebezpečí ve věci zmatení atd., které nepůjdou přehlédnout a nepůjde jim zabránit.«

Následuje souhrn několika odkazů ke zvýšení aktivity šišinky (z knihy »Geheime Lebensenergien« od Gerharda H. Eggetsbergera):

Tma v noci a pobyt venku přes den napomáhají mozkové šišince k nalezení toho správného rytmu.

To platí rovněž pro tělesný pohyb, teplou koupel než jde člověk do postele, spánek v chladném, zatemněném prostoru.

Příroda výtečně zařídila i speciální potraviny, které jsou bohaté na melatonin a šišince dělají dobře. To jsou: Oves, kukuřice, rýže, zázvor, banány, ječmen.

Také esenciální aminokyselina tryptofan ovlivňuje pozitivně hladinu melatoninu. Potraviny bohaté na tryptofan jsou: řasy spirulina, tvaroh, semínka dýně, kuřecí a krůtí maso, mandle, arašídy, mléko, jogurty. Hladinu melatoninu zvyšuje také bylinková směs měsíčku lékařského a třezalky ve stejném poměru, v podobě připraveného čaje (kávová lžíce bylinné směsi na šálek vody).

Vdechování éterického oleje Neroli zpomaluje mozkové proudy a podněcuje tím funkci šišinky.

Jasně, existují i faktory, které působí škodlivě a kterých je nutno se vyvarovat: návykové látky jako např. nikotin, kofein, alkohol. Mnohé léky narušují činnost šišinky stejně jako elektrosmog: televize, počítače, rádiové budíky, vodní postele, některé lampy spořící energii atd. Produkce melatoninu je narušena, je-li vzdálenost od zdroje smogu menší než jeden až tři metry.

Na začátku jsem zmínila, jak ohromný na mě udělala neverbální komunikace dojem. Při rešerších jsem byla ohromena stále více a má zvídavost rostla a následné bádání vedlo dál a dál. Kdo ví, možná, že máte Vy stejný pocit jako já a možná, že si ten či onen čtenář během studia tohoto článku položil otázku o smyslu, o smyslu naší zdejší existence, o našem životě vůbec.

V knize »Meditace z jasného pohledu«, strana 303, k tomu lze najít následující slova:

»Naplnit smysl života znamená, naplnit evoluci vědomí a evoluci ducha, v čemž je mimo jiné dán i význam toho, vypracovat si a žít všechny hodnoty v každém ohledu pravého lidského bytí. Být evolutivní po stránce vědomí znamená, být na světě, aby člověk směroval myšlenky a pocity na Tvoření a vše Tvořivé, stejně jako na lásku, vědomosti, moudrost, niterní klid, niterní mír, vyrovnanost a harmonii a v každém ohledu nesl svoji vlastní plnou odpovědnost.«

V tomto smyslu, milá čtenářko, milý čtenáři, Vám přeji – rovněž za pomocí mozkové šišinky – naplněné směrování na Tvoření a to Tvořivé!

Regula Lamprecht, Švýcarsko

Německý originál: http://www.figu.org/ch/verein/periodika/bulletin/2010/nr-70/die-zirbeldr...