Billy: To jsem si také vypočetl jako velmi pravděpodobné, a sice podle zákona kauzality, resp. příčiny a následku s ohledem na to, co se již dlouhou dobu a i v současnosti na Zemi odehrává a co lze na základě toho očekávat. Člověk jen musí spočítat jedna plus jedna a výsledek z toho pak vyplyne sám jakožto nevyhnutelný faktor skutečnosti. Co mě ale ještě zajímá: Už tvá dcera Semjase jednou zmínila, že výbuchy sopek lze velmi přesně předpovídat, aniž by bylo nutné předvídat budoucnost, totiž jen tím, že se seizmickým pozorováním a zjištěním velmi přesně určí okamžik výbuchu. Co tím myslela?

Ptaah: Sopečné výbuchy lze skutečně snadno předpovědět, přinejmenším z krátkodobého hlediska, což byl zajisté význam vysvětlení mé dcery.

Billy: Správně, tehdy jsme hovořili v rámci týdnů, dnů a hodin.

Ptaah: Pokud to musím vysvětlit tak, aby tomu rozuměli i obyčejní a v geologii nevzdělaní lidé, musím to učinit jednoduchým způsobem: Abychom zjistili, kdy vulkán eruptuje, resp. exploduje, musíme využít techniku seizmografie (řecky seismós = otřes – pozn. od Billyho). Její pomocí musíme uvnitř vulkanických magmatických toků – jež nazýváme též magmatické komíny, resp. kanály – měřit seizmometry seizmicitu magmatu, resp. jeho seizmické vlny, které vznikají pohybem magmatu, je-li ohromnými podzemními silami nárazově tlačen do výše. Na základě vznikajících vzorů seizmických vln lze velice snadno určit, zda je nějaký vulkán v relativně klidném stavu anebo má vybuchnout. Je-li vulkán v relativně klidném stavu, pak vzniká klidný seizmogram, jenž vykazuje dlouhé zoubkované čáry, přičemž zoubky směřují doprava a doleva a jsou krátké. Stoupne-li však aktivita tím, že se magma v komínech tlačí do výše, vyskytnou se nepravidelné a jen ve větších odstupech silnější výchylky, které se značně rozšiřují doprava a doleva nebo nahoru a dolů. Tak je to v případě normálního relativně klidného stavu vulkánu. Spěje-li ovšem vulkán k výbuchu, pak se podélná linie seizmogramu s krátkými zoubky neustále zkracuje, zatímco se vlivem rostoucí aktivity magmatu tlačeného do výše stále častěji množí velké výchylky. Ty jsou tedy stále častější a následují ve stále kratších odstupech, což znamená, že se magma vlivem nesmírného spodního tlaku stále silněji a častěji hrne do výše, kde se pak uvolňuje otevřenými erupcemi a je vymrštěno ze sopečného kráteru. Je-li však vulkán zatarasen, resp. uzavřen starou vrstvou lávy nebo narazí-li magmatický komín na zeminu či horu a nemůže-li otevřeně uniknout, vznikne tak nepředstavitelně mocný tlak, že si magma hledá cestu ven obrovskou explozí. Pokud se to stane, tak se celá hora zhroutí, přičemž však vzniknou i obrovské bahenní laviny, které se – vysoké mnoho metrů – valí údolím a zemí až do vzdálenosti 100 km a více, přičemž vše destruují a usmrtí všechny formy života, jež jim padnou za oběť. Nastane-li tato situace u mořských vulkánů, vzniknou mnoho metrů vysoké tsunami, jež se řítí po moři rychlosti až 1000 km za hodinu, a jakmile dorazí k zemi, vyžádají si mnoho lidských životů a zlikvidují celé krajiny i lidské výdobytky. Avšak zpět k seizmografii: Jestliže se seizmografy správně dešifrují, velké výchylky se objevují ve stále kratších intervalech a malé výchylky zoubkovaných linií se neustále zkracují, pak se z toho dá vypočítat okamžik, kdy dojde k výbuchu sopky.

Billy: Díky tvému vysvětlení to celé chápu. Vlastně je to dost jednoduché, když člověk ví, co má dělat. Ale podívej se tady, to je dodatečné slovo, které bych chtěl ještě připojit ke »Kalichu pravdy«: …

_{překlad: Jan Bayer, korektury: Ondřej Štěpánovský}