Činí-li dnes (v roce 1997) celkový počet lidstva již 6,3 miliardy na veškeré leduprosté zemské ploše, potom lze na její jeden čtvereční kilometr vypočítat 48,46 lidí. Na oněch původních 24 milionů km2 úrodné a užitkové kultivované země by oproti tomu připadlo již 262,5 osob na 1 km2. A za současné situace na Zemi připadá na 18 milionů km2 užitkové země sečteno a podtrženo 350 lidí na 1 km2. Tak tomu samozřejmě ve skutečnosti není, protože mnoho lidí přece žije ve vesnicích, městech a jiných velkých sídlištích. Pokud by se však tito lidé rozprostřeli na všech čtverečních kilometrech dosud úrodné země, tak by jich skutečně připadalo 350 na 1 km2, takže by se na této zemi již nemohlo provozovat žádné zemědělství ani zahradnictví. Jak se lze dozvědět z Fischerova almanachu, vychází najevo následující situace:

Citát: 130 milionů km2 leduprosté zemské plochy Země pokrývaly v roce 1993 z 32 % lesní plochy, z 11 % pole a z 26 % pastviny. Zbývajících 31 % se skládá mj. ze zemědělsky nevyužívaných travinatých ploch, mokřadů, jakož i z lidských sídel a dopravních infrastruktur.

Podle dosud jediného celosvětového výzkumu půdy bylo v roce 1990 možno na téměř 15 % leduprostého zemského povrchu pozorovat zřetelné škody způsobené člověkem. Postiženo je 38 % orné půdy, 21 % trvalých luk a pastvin a 18 % lesů a savan.

Největší vinu na tom nese z 56 % vodní eroze, tj. odplavení půdní substance následkem srážek a tekoucí vody. 28 % škod vzniká větrnou erozí, tj. přemístěním půdního materiálu větrem.

Kvůli vodní a větrné erozi se ročně ztrácí celkem 74 miliard tun půdy. Zatímco se během jednoho roku nově vytvoří jen asi 1–2 tuny půdy na hektar (ha), odstraní se v Evropě a v USA ve stejném čase 17 tun půdy na hektar – v Asii, Africe a Jižní Americe dokonce 30–40 tun. V mnoha regionech se tímto způsobem za posledních 150 let vytratila polovina úrodné orné půdy.

Méně významný 12% podíl na škodách má v globálním průměru chemická degradace. Hlavní typy jsou:

otrava vinou nadbytečného hnojení a nadužívání pesticidů, vinou průmyslových aktivit a odpadních skládek, jakož i vinou příjmu škodlivých látek ze vzduchu;

překyselení vinou příjmu látek ze vzduchu (»kyselý déšť«, amoniak z chovu zvířat);