Výňatek z č. 10
přesolení, ponejvíce vinou neodborného zavlažování;
úbytek živin/humusu vinou nepřiměřených zemědělských praktik.
Nejmenší kategorií je se 4% podílem na škodách fyzikální degradace půd vinou
zhuštění (při používání příliš těžkých zemědělských strojů a odstraňování povrchové vegetace);
překrytí;
uzavření (dopravní a obytné plochy)
a sesedání půdy (např. v důsledku hornických aktivit).
Druh, rozsah a příčiny půdní degradace vykazují místo od místa velmi rozdílné mustry. Podíl degradovaných polních ploch tak dosahuje 16 % v Oceánii a až 75 % ve Střední Americe (v Evropě 25 %); v případě trvalých luk a pastvin 11 % v Severní Americe a až 31 % v Africe; v případě lesů a savan 1 % v Severní Americe a až 38 % ve Střední Americe.
Úbytek úrodné orné půdy zpochybňuje při dalším nárůstu světové populace stále větší měrou jistotu globálního zásobování potravinami. Dostupná polní plocha poklesla v celosvětovém průměru z 0,41 hektaru na osobu v roce 1961 na 0,24 hektaru na osobu v roce 1993. Tento trend postihuje obzvláště rozvojové země. Polní plocha tam v roce 1993 činila už jen 0,16 hektaru na osobu, což je pod hodnotou, která je nezbytná k pokrytí průměrné lidské minimální spotřeby rostlinné energie (0,17–0,3 hektaru).
Billy
překlad: Jan Sůva, Jan Bayer, korektury: Ondřej Štěpánovský
