Dovednost hrát na kytaru tedy spočívá především na co nejmenším vynaložení síly v prstech, úplném uvolnění těla a vědomí, účelném soustředění a absolutní kontrole každého jednotlivého tónu – což ostatně úhrnem vytváří fantastickou jednotu, neboť jednoho bez druhého nelze vůbec dosáhnout –, přičemž to platí pro všechny hudební nástroje, neboť ony principy jsou právě univerzální. Pro hráče ovšem přirozeně nestačí tato fakta vědět, neboť musí neustále cvičit, cvičit a zase cvičit, aby tímto vytrvalým způsobem všechny teoretické poznatky zužitkoval a zažil až do bezmyšlenkovité zvyklosti.

Skutečné umění hrát – nejlépe vlastních tvořivých děl – je však toto: Člověk se musí stát hudbou! Člověk musí splynout s objektem své koncentrace, tedy s tím, co hraje, takže již neexistuje hráč a nástroj, nýbrž už jen jednota člověka a jeho instrumentální hudby (jak je patrné u kytaristy Štěpána Raka). Člověk se tak může v hudbě a skrze hudbu – nezřídka pomocí improvizace – nezaměnitelně vyjádřit ve svém lidství a bytosti tím, že svůj intenzivní citový a ideový život, své zásadní niterní rozpoložení, jakož i svou, díky pozemským poměrům, často pohnutou životní zkušenost atd. nechá proudit hudbou coby působivé lidské poselství, aby zvěstoval touhu po svobodě, lásce, kráse, porozumění a sounáležitosti. To jest okamžik, kdy posluchače přejede mrazení od hlavy až k patě, pokud jsou citliví a nechají se oslovit hlubokou krásou a niterní velikostí hudby. Bývají silně pohnuti a odtrženi od každodennosti, totiž ku opravdovému životu. Přitom nehraje roli, zdali hraje umělec technicky náročnou skladbu anebo jen prostou melodii, neboť kořeny hudebního umění spočívají v každém případě ve světě vědomí, resp. v životě vědomí samotného interpreta.

Je tudíž zcela zřejmé, že do daností tvořivých zákonů není začleněno jen hraní na hudební nástroj, ale i lidské umění samotné, jež teprve umožňují zákony vědomí, stejně jako vytvořené tělo atd.

Hraní na hudební nástroj a umění hudby jsou přitom jen dva příklady, při nichž lze s krajním úspěchem aplikovat zákony života. Rovněž bojová umění a jejich mistrovství, jakož i všechna ostatní mistrovství a schopnosti mají tytéž základy a tajemství, totiž zákony a přikázání tvořivé všemocnosti. A začlení-li se člověk do všemocnosti v rámci toho, co je pro něj stran chápavosti, rozumu a evoluce možné, potom může počítat s výsledky, jako je poznání, vědění, moudrost, schopnosti, úspěch, síla, láska, mír, harmonie, svoboda atd., neboť tyto hodnoty docházejí prostřednictvím Učení ducha uplatnění a jsou jím vysvětlovány a rozvíjeny.