Lidé žijí svůj každodenní život, pracují, vyhledávají zábavu, jezdí na dovolenou, vytvářejí nebo ukončují vztahy, zakládají nebo boří rodiny, zestárnou a zemřou. Většina z nich neuvažuje o tom, kde vlastně žije: se zavřenýma očima a ušima procházejí životem a vůbec nevnímají, co se všude kolem odehrává. Nevnímají, že se skutečný život a svět v každém jednotlivém okamžiku odehrává ve všech svých variacích a že vše tvoří se vším nepředstavitelnou jednotu, v níž všechny energie Univerza, přírody a člověka víří prostorem a ovlivňují vše živé i neživé; v níž zákonitosti mikrokosmu a makrokosmu vše harmonicky podmiňují a zachovávají.

Naštěstí však existuje také minorita lidí, kteří jsou citlivější a kteří jsou schopni vnímat vnější i vnitří krásu a nepopsatelnost. Tito lidé čerpají energii Tvoření a projevují takto nabytou sílu nejčastěji v umění (v nejširším slova smyslu), které vlastně představuje lidské úsilí reflektovat vnitřní i vnější skutečnost v nejryzejší podobě – vnitřní i vnější skutečnost, kterou ztělesňuje umění Univerza, přírody a života. Nejlepší díla těchto umělců tedy nejsou v podstatě ničím jiným než čistým materiálním zachycením harmonie mikrokosmu a makrokosmu.

Z toho vyplývá, že podstata lidského umění a tvořivosti spočívá v poznatku, že vše vnější i vnitřní je uměním a tvořivostí. Vše kolem i uvnitř je totiž relativně dokonalé, tvořivé a geniální, resp. vše kolem i uvnitř je ztělesněním relativní dokonalosti Tvoření, jeho krásy, síly a geniality. Nic není obyčejné, nic není všední, neboť vše v sobě skrývá netušený potenciál a veškerou souvislost. Jediná rostlina se může stát pramenem celoživotní inspirace, avšak na Zemi jsou také hory a slunce, vítr a déšť, práce a přátelé, myšlenky a city, jakož i všechny ostatní nekonečné dílčí části světa, mikrokosmu a makrokosmu. To vše má za sebou miliardy let vývoje, to vše je zcela jedinečné a dokonalé, to vše je projevem nejvyššího umění a kreativity a jako takové je to pro člověka bohaté na poznání, inspirativní, krásné a posvátné. Podstata lidského umění a tvořivosti proto spočívá v tom, že se člověk otevře vnějšímu i vnitřímu umění, tomu reálnému, tvořivému, harmonickému, dokonalému.