Jakmile člověk pochopí, že vše, co jej obklopuje a co se skrývá v jeho nitru, představuje dokonalý harmonický proces a nekonečný potenciál uměleckého vyjádření, jakmile otevře této realitě všechny své smysly, pak budou jeho naplnění a inspirace nepopsatelné. Jakmile otevře své oči, uši a vědomí tomu skutečnému, bude naplněn a prodchnut životem, láskou a všemi nejvyššími hodnotami, stane se mistrem umění a tvořivosti. Vše bude pro něj evolutivním podnětem, evolutivní inspirací. Stane se skutečným umělcem a pramenem, z něhož v jedinečné a individuální podobě prýští život, kterého je plný a který neustále čerpá. Takový člověk v podstatě již nepotřebuje číst knihy a je též zcela nezávislý na jakýchkoliv jiných osobách, mistrech, guruech, svatých, bozích atd., neboť se před ním otevřela nekonečná kniha života ve všech svých variacích a ve všech svých tajemstvích a zákonitostech.

V tom spočívá podstata veškerého lidského umění, veškeré lidské kreativity, dovednosti a projevu, ať už se jedná o literaturu, hudbu, malířství, architekturu, techniku, mezilidské vztahy, dotyk, polibek, pohyb nebo mluvu. Tak získává hudba svoji hloubku, esej svůj obsah, dotyk svou něhu, báseň svůj cit, pohyb svou harmonii, vztah svoji trvalost, chování svůj respekt, obraz svůj dojem, polibek svoji lásku. Tak žili, žijí a budou žít všichni dosavadní, současní i budoucí velcí spisovatelé, umělci, básníci, vědci, skladatelé a lidé. Tak vzniká ctnost, úcta a respekt k bližním, všem tvorům, přírodě a Univerzu. Tak nastává skutečný rozvoj, skutečný život a skutečná smrt. Vše se tak stává smysluplným, propojeným, jednotným, přirozeným, logickým. Mikrokosmos člověka se otevírá makrokosmu, jakož i sobě samému, a makrokosmos se otevírá lidskému mikrokosmu ve vzájemném rozpínání, prostupování a obohacování.

Z toho vyplývá, že člověk musí vážně pracovat jen na jediné věci, aby mohl žít a zemřít evolutivně a naplněně v každém ohledu, a sice na stavu čistého vědomí, které vše vnitřní i vnější jasně vnímá, pozoruje a poznává. Aby toho však člověk mohl docílit, je nezbytné, aby neutrálně-pozitivně-vyrovnaně kontroloval, utvářel a správným způsobem nakládal se všemi svými kognitivními procesy, což jinými slovy znamená, že musí správně rozpoznat, užívat a zacházet s mocí svých myšlenek – právě to obrazně řečeno představuje otevřenost člověka. A právě to je také pro každého jednotlivého člověka nejvyšší povinností, aby byl vůbec schopen vnímat či správně vidět a užívat bohatství a nekonečnou plnost veškerého života a dokázal v umění, tvořivosti, síle, moci a evoluci naplnit svůj život.

Ondřej Štěpánovský