Člověk vidí až příliš jen to negativní

Hovoří-li člověk o minulosti, pak zpravidla většinou uvádí negativní vzpomínky a fakta, ale o pozitivních aspektech hovoří jen zřídka. Tato skutečnost se ale vztahuje pouze na lidi, kteří nemají žádné opravdové pojetí života neboli názor na život, žádné zdravé životní postoje a více či méně pesimisticky vegetují, což si ale nechtějí přiznat. Jejich životní krédo je vše vidět z té negativní či dokonce špatné stránky, neboť jejich základní postoj je bez pozitivních očekávání a nadějí. Jejich postoj, určený negativním očekáváním vzhledem k nějaké věci nebo ohledně budoucnosti atd., nechává jejich svět myšlenek a pocitů unikat do chybného filozofického pojetí, že stávající svět je špatný a vývoj k lepšímu nelze čekat. V důsledku toho jim jejich pesimizmus nedovolí, aby uviděli převážně ty dobré, hezké, zábavné, klidné, radostné, harmonické, stejně jako milé a potěšitelné věci, dění, události a situace minulosti. Jejich celý pohled je nasměrován jen pesimisticky na vše negativní z doby minulé, a to všechno ještě podporují denní zprávy v televizi, rádiu, novinách a časopisech, neboť v nich se oznamují hlavně jen ty zlé, negativní, špatné a děsivé události. Objeví-li se vražda, zabití, hlad a bída, nastanou-li rodinná a žárlivá dramata, teroristické činy, dopravní nehody, dojde-li ke zřícení letadla, železniční nehodě, ztroskotání lodi či válkám, pak se vše ihned rozšiřuje veřejnými médii. To samé se děje i při podvodech, vloupáních, krádežích, žhářství, popravách, rasových výrocích, při aktech odplaty a nenávisti, při rvačkách, občanských válkách, národních povstáních, emigrací národů, genocidě a při zločinech proti lidskosti, při přírodních katastrofách a všelijakých neradostných událostech. Miliardy lidí se sice veřejnými médii dozvídají, že se chrání a pečuje o staré lidi, vyživují se děti a utečenci a je postaráno o nemocné a hladovějící, přičemž se však k tomu navíc opět informuje o nesmírném množství negativního, a sice ohledně toho, v jaké nouzi a v jaké bídě všichni tito lidé žijí. Tak i zde dochází k tomu, že se staví do popředí jen to zlé, negativní, špatné a nechutné, což přirozeně právě u lidí s negativním nastavením a očekáváním teprve rozezvučí tu pesimistickou strunu a cítí se tak být utvrzeni ve svých negativních pohledech a hnutích svého světa myšlenek a pocitů. Naproti tomu ale existující paradoxy u těch, kteří se tímto způsobem věnují svým myšlenkám a pocitům, že v jejich představách o lidech trpících nemocemi, stářím, nouzí a bídou, je každá lidská podpora a pomoc jaksi samozřejmá a je tedy absolutně pozitivní.

Vidí-li to člověk tímto způsobem, pak se ovšem zdá být nicotné všechno to, co potřebuje mimořádnou pozornost, bdělost a povšimnutí, a že by se mělo o těchto záležitostech speciálně informovat, aby se poukázalo na to a dokázalo to, že povinností člověka je spolubližním projevit lásku, soucit, pomoc a náklonnost. Většina pozemského lidstva věří, že povinnost se vyřeší jednoduše tím, že se pomocným organizacím věnují peníze, oblečení, léky a potraviny atd., jež mají přijít k dobru lidem trpícím nouzí a bídou – přičemž jsou tyto pomocné organizace z těchto věnovaných peněz sami živi, neboť mnoho z těchto věnovaných peněz odvedou pro vlastní potřebu. Dárcům se zdá, že jejich věnované dary jsou zcela přirozeně projevem lásky k bližnímu, a navíc si tím mohou uklidnit své špatné svědomí, které vlastně touží vnitřní podstatou po opravdové lidskosti a po upřímném a spojujícím soucitu. Protože ale ve skutečnosti tyto hodnoty nejsou přítomny, dochází k pokusům předstírat je vůči svědomí prostřednictvím věnovaných darů, což je ale nakonec marná snaha proto, že svědomí se nenechá podvést. Každý člověk, který se tímto způsobem věnuje svým myšlenkám a pocitům, si tedy namlouvá, že jeho dary a jeho podpora prý odpovídá »láskyplné« práci a že to, co dělá, je prý zcela přirozené. Tím se sám uklidňuje a věří, že tím naplnil svou lidskou povinnost vůči trpícím spolubližním. Stane-li se pak ale dále něco zlého, krveprolití, teror a jiné zlo, pak je překvapen, šokován a nerozumí, že on coby člověk musí udělat mnohem více než jen věnovat dary, protože se totiž vyžaduje lidskost, soucit a láska.

Vidět jen to negativní v minulosti a v budoucnosti, pěchovat do sebe jen negativní zprávy z televize, rádia, novin, časopisů a tím propadat stále hlubšímu pesimizmu – to vůbec neodpovídá zdravému pojetí života. Takové jednání je od základu chybné, neboť pustí-li se člověk do tohoto negativního zpravodajství, pak jím bude polapen, ztratí pevnou půdu skutečnosti pod nohama a propadne bludnému názoru, že svět a opravdová niterní lidská povaha, jenž existuje podle tvořivě-přírodních zákonů, je prý agresivní, zlá, násilnická a špatná. To je, viděno už jen z psychologického pohledu, krajně na pováženou, neboť to, co si v tomto ohledu dospělí dovolí udělat, rovněž ovlivňuje děti a mladistvé. To ovšem obzvláště poté, když jim vychovávající poskytnou chybné náhledy zmíněného typu nebo když se tito jejich svěřenci »vychovávají« televizí, novinami, časopisy a »poučují« se negativní stránkou člověka a jeho chybným jednáním.

Obzvláště děti a mladiství jsou velmi vnímaví a poskytovanými vjemy nadšeni, a proto pro ně může být negativní zpravodajství a dění kolem na okamžik velmi vzrušující a zajímavé. Zprávy o válečných činech, vraždách a násilí všeho druhu v nich vyvolávají i odpovídající myšlenky a citová hnutí, což je často v důsledku nerozumu vychovávajících ještě podporováno tím, že se dětem a mladistvým dovolí sledování válečných, hororových, kriminálních, zločineckých a dalších násilnických filmů typu krev za krev. To se vryje rovněž do vědomí dětí a mladistvých a formuje to odtamtud zlým způsobem svět myšlenek a pocitů, jako vražedné internetové a elektronické hry, se kterými se děti s dovolením vychovávajících zabývají. Existuje však i mnoho dospělých, kteří v této věci reagují stejným způsobem, a pak si nespoutaně užívají své násilnické manýry, vydrážděné na nejvyšší míru takovýmito filmy a hrami, a přitom nezřídka bližní mlátí, ušlapou či ubijí obušky, pobodají noži, zabijí střelnými zbraněmi atd. Násilí, vyskytující se v televizi, rádiu, v novinách, časopisech, v internetových a elektronických hrách, je jak z krátkodobého, tak z dlouhodobého pohledu mimořádně nebezpečné, a sice jak pro jednotlivce, tak také pro rodiny, společenství, spolky, společnost a státy samotné. Všude kolem ukazované násilí v televizi, kinech, novinách a časopisech, stejně jako vražedné internetové a elektronické hry, mají krajně negativní vliv na vědomí, myšlenky, pocity, jakož i psychiku miliard dětí, mladistvých a dospělých. Je tedy neodkladně nezbytné, aby pozemšťan opustil četné násilí a věnoval se základním hodnotám, které jsou veškeré ctnosti, láska, mír, svoboda a harmonie, které se musí zprostředkovat jak dětem a mladistvým, tak si je musí vypracovat i většina dospělých, neboť pouze když si je lidé osvojí, pak je mohou také předávat dál potomkům a bližním. A pouze poté, když se v tomto rámci vyloží hodnoty světa myšlenek a pocitů, a pak se podle toho budeme chovat, může se vyplnit naděje pro lepší budoucnost, ve které se uskuteční změny ve všeobecném lidském chování, které povedou k dobrému a zdravému vývoji k pravému lidství a k životu bez násilí.

SSSC, 3. srpna 2011, 16.20 hod, Billy

^{Překlad: Jan Bayer, korektury: Eva Leksová}