Pak je tu ale ještě ropa. Irák je totiž skutečně jedním z největších producentů ropy na světě. A právě Amerika je největší měrou závislá na ropě z cizích států, protože její vlastní ropné zásoby jsou jen malé. To je také pro Bushe spolu s Amerikou důvod, aby si válkou proti Iráku a svržením Saddama Husaina zajistil přístup k jedněm z největších zásob ropy na světě. A k tomu je Američanům dobrý každý prostředek, také pomoc iráckých politiků v exilu a kolaborantů žijících v Iráku, kteří se vždy dají nalézt a kteří jsou připraveni spolčit se s Amerikou a vytvořit pro své pochybné mocenské nároky »demokratickou« vládu – aby pak samotní vládli špatně a nezodpovědně, jakmile se dostanou k moci. A aby toho dosáhli, chodí si pro instrukce hned k americkému velvyslanci, hned k americké tajné službě anebo dokonce přímo do Washingtonu. V případě válečných choutek Bushe a Ameriky v Iráku skutečně nejde ani o vybudování demokracie ani o zavedení lidských práv. To dokazuje už jen vykázání kontrolorů OSN ze Severní Koreje a také pokračování Severní Koreje v atomovém programu. Ke štěstí severokorejského obyvatelstva na to USA odpovídají (zatím) diplomatickými prostředky, neboť Severní Korea nemá žádné zásoby ropy ani jiné důležité suroviny, kterých by se Bush spolu s Amerikou mohl válkou a protekcí země zmocnit nebo které by se mu mohly vyplatit.

Apely George W. Bushe na partnery NATO, aby se zúčastnili nezodpovědné a zločinné války proti Iráku nebo jiných kriminálních, zvrácených a zločinných dobrodružství a akcí, představují veliké nebezpečí. Zapojí-li se totiž nezodpovědní mocní státníci, jako např. ti z Evropy, a tedy z Evropské unie, do zločinných válečných intrik Bushe a Ameriky, pak to bude mít ničivé důsledky pro celou Evropu – pokud z toho nakonec nevznikne rovnou třetí světová válka a nepřinese celé Zemi nepředstavitelnou hrůzu a strašlivou bídu.

A já, Billy, musím jako Švýcar říci: mnozí politici a občané Švýcarska již léta koketují se vstupem Švýcarska do EU a NATO – a právě tito lidé ať si nyní představí, co by to teď znamenalo, kdyby bylo Švýcarsko skutečně členem NATO. Amerika ani samotné NATO by neváhaly poslat švýcarské muže do nezodpovědné a zločinné války, ve které by tito museli položit své životy pro americkou touhu po světové moci. A stejně by se vedlo i našim dětem a vnoučatům. Už samotný vstup do OSN ubírá Švýcarsku na neutralitě, protože OSN má v hrozících válečných situacích, jako je ta nynější, za určitých okolností spolurozhodovat o tom, jestli má být válka. A protože OSN může v rezolucích určit, že má být válka, tak to v každém ohledu odporuje smyslu této organizace, jejíž základní zásadou údajně je vytvořit a udržet mír. Právě touto zásadou se však neřídí, právě naopak. A tak je skutečně na pováženou, jak hloupí musejí být všichni ti Švýcaři a Švýcarky, kteří se přimlouvali za vstup do OSN, aby se Švýcarsko stalo jejím členem. Každému Švýcarovi a Švýcarce by mělo být zachování švýcarské neutrality prvním přikázáním, avšak tato neutralita je – jak nyní skutečnost dokazuje – vstupem do OSN zpochybněna, protože OSN může kdykoliv nařídit válku nebo se za ni přimlouvat. A právě to mluví proti švýcarské neutralitě, protože tak se pošlapává aktivní mírová politika, která by měla být v zásadě zaměřena na to, aby jakékoliv válce zabránila.

»Billy« Eduard Albert Meier

Semjase-Silver-Star-Center, 1. února 2003, 3:17