a pravdou skutečnosti vypořádat. Avšak ti, kteří se obrátili k »Učení ducha«, si uvědomili, že se vinou svého bludného, na víře založeného a zcela chybného způsobu života čím dál tím více hnali na scestí života a do závislosti na chybném chování. Tato závislost na chybném chování, na chybném způsobu a utváření života je však zlý a zákeřný nepřítel života, neboť člověk tak nad sebou a nad svým chováním ztrácí kontrolu a moc, takže proti tomu už nic nezmůže. Někteří se pokusili o sebevraždu, jiní skončili v bahně, propadli alkoholu a drogám nebo částečně či úplně zničili své rodiny, zatímco další skončili ve vězení. Mnozí hledali marně pomoc v lécích, náboženstvích a sektách anebo skončili u pochybných organizací či na psychiatrii. Pravda je ale ta, že se žádná z těchto cest neukázala být dostačující ani správnou, neboť nesprávné chování a chybný způsob života se tak nezměnily, nýbrž ustavičně prorážely do popředí a v běhu času byly stále extrémnější. A to trvalo tak dlouho, dokud nedospěli až na pokraj zoufalství a jako poslední krok se pokusili hledat záchrannou kotvu v učení se a studiu pravého »Učení ducha«. Tak nalezli pomoc ke svépomoci, které Učení obsáhle vyučuje ve formě srozumitelné pro každého. Poté, co jej nalezli, pochopili, že vedli chybný život a že nežili v opravdovém lidství, ale že měli o životě a všech jeho hodnotách, jakož i o skutečnosti a pravdě skutečnosti tak či onak mylnou představu. Trpěli nedostatkem životní moudrosti, chybnými představami o životě a životními nehodnotami, stejně jako nevědomostí a nemoudrostí, které nelze vyléčit jinak než tak, že se člověk po stránce života vše vědomě a záměrně naučí, akceptuje to a uskuteční tak, jak vše předkládají tvořivě-přírodní zákony a doporučení a jak to celé »Učení ducha« přináší a vyučuje.

Pokud jsi, pozemský člověče, ochoten se z »Učení ducha« učit a vykročit po pravé cestě svého života tím, že se obrátíš k tvořivě-přírodním zákonům a doporučením, osvojíš si je, porozumíš jim a rovněž se jimi budeš řídit, uschopníš se k tomu, podniknout kroky ke zvládnutí svého života. »Učení ducha« je velmi obsáhlé a obsahuje v každém ohledu všechny faktory existence a tím i všechny faktory po stránce utváření a vedení života, jakož i po stránce toho, jak se jakožto člověk můžeš stát opravdovým člověkem a jako takový žít a konat správně. To vše se ti, pozemský člověče, jeví jako obrovský úkol, který také vskutku obrovský je a který nemůžeš zvládnout najednou či za krátkou dobu, neboť to vše, co jsi ve svém životě, ve svých postojích, názorech, myšlenkách a citech nashromáždil za špatnosti, ses také nenaučil za jediný den či za krátkou dobu. Potřebuješ tedy opět dlouhou dobu na to, abys vše nově zformoval, neboť nové učení, o něž musíš usilovat, má být přece hodnotné a trvalé. Potřebuješ tedy velkou trpělivost, neboť tvá změna v opravdového člověka a k dotyčným nezbytným poznatkům, zkušenostem a jejich zažití nenastane ze dne na den. Musíš přitom také rozpoznat a porozumět tomu, že ti při této změně stojí v cestě mnohem více věcí, než si dokážeš představit. Nejhorší je přitom lhostejný a intolerantní postoj ve vztahu k tvořivě-přírodním principům, jimiž je třeba se coby všeobsáhlými zákony a doporučeními řídit, přičemž ze všeho nejdůležitější je motivace, otevřenost, ochota a vůle tak činit, stejně jako upřímnost vůči sobě samému. A jen tehdy, jsou-li v tobě tyto hodnoty přítomny, máš možnost se sám uvést na správnou cestu.