Rozhovor: Učení ducha

Závěr je tedy ten, že člověk je v každém ohledu za úplně všechno sám zodpovědný a tuto zodpovědnost a všechny následky musí také neustále sám nést a zakusit nehledě na to, co si myslí nebo jaké činy a jednání vykonává a provádí. To ale také značí, že člověk je absolutně nezávislý na vyšších mocích a není žádným takovýmto mocím žádným způsobem podřízen, takže nad ním žádná vyšší moc nemůže vykonávat ochranu, ani duchovní vůdce, ani Ježíš Kristus, ani žádný Bůh, svatý, anděl strážný nebo jiné archetypy atd. Ty všechny dohromady jsou jen slátaninou náboženství a sekt, které byly vynalezeny a vytvořeny za tím účelem, aby člověka odvrátili od pravdivé pravdy a namluvili mu, že není samostatný, nýbrž právě závislý na vyšších mocích. A to se událo již v nejdávnějších dobách proto, aby bylo možné člověka udržet poníženě v otroctví, aby nereptal a oddaně a pokorně se poddal útisku.

Co by měl člověk říci všem těm lidem, kteří věří v nějakého Boha nebo přímo v několik bohů anebo na svaté, anděly strážné atd.?

Naše Učení pravdy není zacíleno na to, aby zničilo náboženství a sekty nebo jakoukoliv víru člověka, a proto u nás také platí pravidlo být tolerantní a nemisionařit. Nikdy tedy z naší strany nepřistupujeme k příslušníkům náboženství a sekt, abychom je obrátili na naše učení. Naše devíza zní, že každý se má stát šťastným s tím, co zastupuje svou vírou nebo svým věděním. Věří-li tedy člověk v nějakého Boha nebo na anděla strážného atd., pak se nepokoušíme mu tuto víru brát. Zapojíme se pouze tehdy, když za námi lidé sami přijdou a zeptají se na naše učení a naše vědění. Jedině tímto způsobem poskytujeme informace.

I když nemisionaříme, zůstává nicméně naším úkolem rozšiřovat pravdu ohledně náboženství a sekt, což však děláme výhradně jen v našich spisech, které jsou poskytovány, resp. prodávány zájemcům. Tito zájemci k nám opět přicházejí ze svobodné vůle, a sice aniž bychom na ně vyvíjeli nějaký misionářský nátlak; a samozřejmě jim pak na jejich otázky podáváme též všechny požadované, účelné odpovědi a vysvětlení atd. Ty pak vedou přirozeně k tomu – jak značí naše učení –, že člověk nikdy nemá věřit, nýbrž má poznávat a vidět pravdu.