Mučení a trest smrti …

Mučení a trest smrti pro formy života, pro lidi, kteří se dopustili nějakého deliktu či zločinu – ano nebo ne? Toť otázka, která pro zdravě a zodpovědně smýšlejícího člověka žádnou otázkou není, jelikož zdravé a zodpovědné smýšlení takovouto myšlenku na utrpení a pomstu již předem vylučuje.

V takzvaných právních státech (které však ve skutečnosti právní nejsou) vychází trest smrti z člověka nedůstojného a lidským životem pohrdajícího trestního zákona zaměřeného na různé skutkové podstaty trestního činu, které předpokládají zákonné vzetí do vazby, prokázání viny a odsouzení pachatele či pachatelky. Celý proces odsouzení a popravy pachatelů/pachatelek přitom musí vykonat státními zákony pověření a oprávnění zástupci na podkladě platného a fungujícího »právního systému«. K tomu je však nutno uvést, že skutečný právní stát s patřičně efektivním právním systémem lidský život za všech okolností chrání a nepřipouští ani trest smrti ani mučení. Trest smrti a mučení předpokládá člověka nedůstojné, člověku nepřátelské a lidským životem pohrdající struktury chaosu a násilné vlády, které musejí být správně označeny jako zákonem podepřený a zákonem chráněný akt legitimované vraždy. Tím rozumějme legislativu, resp. zákonodárství, a exekutivu, resp. výkonnou moc s násilným státním monopolem a vůči lidskému životu nějakým způsobem nepřátelsky koncipovanou ústavou, která je ve většině zemích/státech – zcela nezávisle na svém skutečném demokratickém uskutečnění – legitimizována odvoláním na údajnou vůli lidu, která je však zpravidla manipulována politickými stranami či přímo diktátory.

Mnoho států povoluje své exekutivě za určitých, zákonem chybně definovaných okolností takzvanou akutní sebeobranu, jakož v situacích výjimečného stavu i cílené vraždění v podobě trestu smrti, a to aniž by bylo zahájeno právní řízení a padl rozsudek smrti. Tak je tomu kupříkladu při vykonávání vojenského stanného práva, v němž se praktikuje jen zjednodušené trestní řízení, na jehož podkladě jsou pak lidé podle stanného práva popraveni. Existuje také mezinárodním právem legitimizované zabíjení ve válce, což rovněž není nic jiného než vraždění lidí, stejně jako existuje i soukromé, zákonem neautorizované zabíjení domnělých či skutečných pachatelů, jako např. lynčováním, které se v právních státech klasifikuje jako vražda.

Kromě ilegálních poprav ze strany neautorizovaných osob existují i vraždy prováděné státními zástupci s pochybnou či chybějící zákonnou základnou. Mnohé vlády udělují za pomoci tajných služeb atd. ilegální vražedné zakázky, a to dokonce i ve státech, v nichž je trest smrti zakázán a které dokonce podepsaly Chartu OSN. Tímto způsobem jsou bez soudního procesu vražděni domnělí či skuteční nepřátelé režimu, teroristé či zločinci, přičemž zástupci armád, policie či tajných služeb jednají za určitých okolností velmi často svémocně. Tak tomu může být např. tehdy, když určité vlády neprosazují stávající zákony, v důsledku čehož se státy a jejich vrazi odvolávají na údajné situace sebeobrany, přičemž vrahům za jejich vražedné skutky stát dodatečně kryje záda a veřejně je vyznamenává. Takovéto činy však bez výjimky představují nezákonné a souhrnně vzato svévolné a vražedné skutky a popravy; podle takzvaných »státněprávních« měřítek jsou však posuzovány jako justiční vraždy. Rozsudky smrti a popravy vycházejí od nepaměti z lidským životem pohrdající »právní základny«, takže trest smrti neměl celkově od pradávných dob z etického, lidského ani společensko-politického pohledu nikdy žádné oprávnění.

Dojde-li někde k nějakému zločinu, pak postižení i nezúčastnění lidé okamžitě spustí povyk a vybuchují hněvem. Ozývají se výkřiky a hlasy po mučení a trestu smrti, podle nichž má být mučením a smrtí potrestán a sprovozen ze světa každý, kdo se provinil nějakým deliktem či zločinem. Viníci mají být »mučeni a odpraveni«, »rozčtvrceni, pověšeni, zastřeleni, utopeni, setnuti, uvařeni zaživa, ukamenováni, uškvařeni vařícím olejem a rozsekáni na kusy«. Tak vypadají reakce jednotlivých takzvaných lidí i národa, když se spolubližních v důsledku deliktu či zločinu nějakého člověka zmocní rozhořčení, bezmoc, strach a hněv. Toto jsou výkřiky volající po pomstě a zlé odplatě a pocházejí od lidí, kteří chtějí být lepší než ti, kteří se nějakého deliktu či zločinu sami dopustili. Avšak, jsou tito křiklouni požadující mučení a trest smrti, jakož i zastánci trestu smrti skutečně lepší než ti, kteří se nějakým zločinem sami provinili? Nikoliv, právě naopak: Ti, kteří trest smrti zastávají, požadují, přímo provádějí či se na něm jiným způsobem podílejí, nejsou lepší než oni delikventi, jimž se na krk věší oprátka. Ve skutečnosti jsou dokonce ještě mnohem horší a zločinnější než ti, kteří mají být kvůli svému deliktu či zločinu mučeni a usmrceni.