Jedním z nejhodnotnějších výsledků v souvislosti s vlastní zodpovědností je jistota. Ve vnějším světě je vše nejisté, protože to člověk často nedokáže přímo, popř. vůbec kontrolovat či ovlivnit. Zodpovědná práce na sobě samém – např. myšlenková práce, rozvoj vlastních schopností, jasné pozorování nejrůznějších vnějších či vnitřních daností, tělesné cvičení atd. – přináší každému člověku, pokud ji úspěšně praktikuje, velkou, hodnotnou a smysluplnou jistotu, protože ji dokáže ve všech obdobích života přímo kontrolovat a ovlivňovat a nikdo mu ji nemůže vzít. I když jde všechno kolem z kopce, skrývá v sobě zodpovědná práce na sobě samém neustálou útěchu, podle hesla: »Nic v materiálním světě není tak jisté jako naplňující úspěch ze zodpovědné práce na sobě samotném.« Tato jistota může a má v životě člověka představovat pevný bod, který jím dokáže evolutivně otřást.

Každá počestná a zodpovědná práce na sobě samém je spojena, resp. z ní vyplývá zdravé sebevědomí a cítění vlastní hodnoty. Člověk se tak dokáže nejenom vystát, nýbrž také respektovat a milovat, neboť je spokojený se sebou samotným, se svými pokroky, se svými nově nabytými schopnostmi a silami. Je spokojený, protože začíná žít tvořivě a drží krok s evolucí. To však znamená, že si všechno pokrokové, co si vypracoval, přeje projevit ve vnějším světě – ve společnosti –, aby se toho všechny ostatní bytosti mohly účastnit a těšit se z toho. Všechno dobré, poctivě vypracované a tvořivé si přeje být bezpodmínečně sdíleno, aby to mohlo zesílit svůj účinek, což vede k hlubokým, krásným a nezapomenutelným zážitkům v lidském kolektivu a odstraňuje samotu. Zodpovědnost tedy v tomto případě znamená lásku.

Láska a zodpovědnost jsou spojeny nejen navzájem, nýbrž i se všemi ostatními hodnotami, jako je vědomá evoluce, kontrolované rozvíjení tělesné síly a síly vědomí, vědění, moudrost, ctnost, životní jistota, sounáležitost, lidskost atd., což může člověk vesměs naleznout v tvořivě-přírodních zákonitostech a příkázáních, resp. v jejich následování. Vše tedy vede ke Tvoření coby původu a ztělesnění všech věcí, všech hodnot a vší jednoty, přičemž všechno Tvořivé by mohlo v lidském životě a ve společnosti jasně zazářit, kdyby jen pozemšťané přemýšleli o lásce a zodpovědnosti a těžili z toho mnoho dalších poznatků a životních důležitostí, aby nakonec přece jen začali žít láskyplně a zodpovědně, protože to v této všezahrnující existenci Tvoření nemůže být jinak.

Ondřej Štěpánovský

Budem-li si my lidé dávat lásku,
žíti spolu v míru a svobodě,
vzdáme-li se harmonii a dobrotě,
jen tehdy můžem pozvednout se v sobě

SSSC – 14:11 hod., 21. 12. 2009 – Billy