1. kontakt

Billy: Pěkný výlet, jen co je pravda. Jak to zvládáte? Snad hyperprostorem?

Semjase: Ty víš často více, než by nám mohlo být milé.

Billy: Proč? Jsem přece mlčenlivý a nejsem žádný žvanil.

Semjase: Já vím, a proto je tvé vědění na správném místě. Já ani všichni ostatní si proto neděláme žádné starosti.

Billy: Proč jsi mi zatarasila cestu ke tvé lodi? Bylo to kvůli filmu v mém foťáku? Byl by ten film býval zničen?

Semjase: Zajisté, měl bys přece mít přinejmenším fotografické důkazy.

Billy: Aha, mám tedy vystoupit na veřejnost. Ale jak to mám udělat?

Semjase: To máš a později ti vysvětlím způsob.

Billy: Tak dobře; není to ale trochu nebezpečné, žes takhle otevřeně přistála se svou lodí, když mohou jít kolem nějací lidé?

Semjase: Neměj obavy, neboť je postaráno o to, aby se žádný člověk nedostal blíže než do vzdálenosti 500 metrů v okruhu. Krom toho nelze paprskovou loď spatřit na dálku, neboť je chráněna lesem a kopci.

Billy: Mám tedy v tomto setkání figurovat jen já sám?

Semjase: Ano, a ty víš proč.

Billy: Rozumím – bohužel.

Semjase: I když toho lituješ, nic se na tom nezmění – ani do budoucna.

Billy: Rozumím – moji milí spolubližní …

Semjase: Zajisté, jejich duchovní poznatky (poznatky po stránce vědomí) spočívají v chybném zaměření. Ty sis ale dal tu námahu a učil ses. Už před mnoha tisíci, ba dokonce miliony let jsi v jiných osobnostech nalezl pravdu a osvojil sis vědění. Proto vynikáš ve velkém množství lidí na Zemi a proto jsme také vybrali tebe.

Billy: Říkáš pořád my, znamená to, že …?